Besídka v Besedě gradovala jen zvolna

Přísná kritéra regulérního koncertu by na večer uspořádaný k výročí deseti let od znovuotevření pražské Malostranské besedy uplatnit nešla. Interpreti zvučných jmen se na klubovém pódiu střídali jako na orloji v sousední čtvrti a návštěvníkům tak chybělo něco, do čeho by se mohli pořádně zakousnout.

Asi takhle. Určitě už jsem v Malostranské besedě zažil uhrančivější akce, než byla oslava deseti let od rekonstrukce uspořádaná ve čtvrtek večer. Ale o to koneckonců nešlo. Běžný koncert také nezahajuje umělecký ředitel klubu, o starostovi městské části nemluvě. A na řadovém vystoupení se v portálech nemíjejí David Stypka s Ivanem Hlasem, Sto zvířat s Lubošem Pospíšilem, ani Ondřej Brzobohatý s Bárou Štěpánovou.

Potud to byla našlapaná přehlídka vlastně toho nejlepšího, co malostranská stage běžně nabízí. Jen se z časových důvodů interpreti střídali po dvou třech písních, a výsledné pásmo ještě navíc před poněkud nesmělým publikem tak nemělo potřebný švih.

Hlavně první část večera vyhrazená vesměs sólovým písničkářům působila trochu ospale. Nic proti Vojtaanovi či Michalu Horákovi, jsou to chlapci talentovaní, ale sál prostě nestrhli.

To se nejprve podařilo průvodkyni večerem Ester Kočičkové, když nechala návštěvníky sborově zpívat „novou českou hymnu“ zahrnující slogany jako „kdo neskáče, není Čech“ nebo „Banik, pyčo, hej, hej, hej“, následně určitě Ondřeji Brzobohatému nejen s Gottovou písní C’est la vie, ale hlavně Sto zvířatům. První „plnotučná“ kapela přehlídky za to vzala se vší parádou a při trumpetových sólech div, že nepraskaly výplně oken.

Několik diváků si podle všeho zažilo stypkovskou premiéru a zdá se, že odcházeli jako noví fanoušci osobitého zpěváka. A to navzdory tomu, že se Stypka uvedl jen s klávesistou Pavlem Sotoniakem. Ostatně Stypkův hlas by snad vynikl i za doprovodu pískajícího papiňáku.

Některé momenty byly cenné. Třeba když se k zaplácnutí zpoždění jednoho z účinkujících na pódium neplánovaně dostavila Bára Štěpánová a takříkajíc „z voleje“ si dala Vanu plnou fialek od Hegerové. Nebo když se k triu Ivana Hlase přidal ještě Ondřej Konrád na harmoniku. Prostě okamžiky, které k večírkům patří. A oslava Besedy byla především poctou dobré muzice.