Bonusovou píseň z alba jsem původně nabízel na Eurovizi, říká Radek Banga

Frontman kapely Gipsy.cz Radek Banga vydává svou první sólovou a žánrově zcela odlišnou desku. „Pop jsem chtěl hrát strašně dlouho,“ přiznává hudebník, který jako svůj zdroj inspirace uvádí třeba Taylor Swift.

Jak dlouho jste na albu pracoval?
Asi to bude znít šíleně, ale sedm let. Prapůvodně ty skladby vznikly na základě turné s Karlem Gottem. Makal jsem na tom strašně dlouho, protože jsem si nebyl jistý zvukem. Vybíral jsem ze sto dvaceti nahrávek, ale většina z nich vznikla až během pandemie.

Turné s Gottem tedy bylo hlavním impulzem k tomu, abyste se přiklonil k popu?
Rozhodně. Tenkrát jsem si řekl, že když si mě zve na pódium Karel Gott, tak asi nejsem tak špatnej. To mi dodalo odvahu.

Deska nese název Věci jinak. Co všechno je tedy jinak?
Ten žánr se ode mě asi nečekal, protože já jsem známej hlavně skrze hip hop a Gipsy.cz. Ale já jsem chtěl hrát pop opravdu strašně dlouho. Málokdo ví, že jsem autorem mnoha popových textů a producentem spousty popových internetů. Jednoduše jsem k tomu inklinoval vždycky, akorát jsem neměl odvahu do toho jít pod svým jménem. A pandemie mi tu kuráž dala. Řekl jsem si, že je to boží znamení, teď nebo nikdy.

Z čeho jste měl největší strach?
Jestli to moje publikum akceptuje a jestli mi dá šanci. A zatím to vypadá dobře. Vydali jsme první klip, ohlasy máme skvělý. Přibývají i fanoušci, kteří mi píšou, že mě nikdy neposlouchali, ale tohle se jim líbí.

Co na vaši hudbu říkají členové Gipsy.cz?
Já jsem se jich ještě neptal. Oni samozřejmě vědí, že dělám tuhle sólovku, a dlouho mě povzbuzovali k tomu, abych ji už konečně vydal. Já myslím, že budou mít radost, že jsem si konečně splnil sen. 

Jedna věc je tu hudbu vydat a druhá hrát před lidmi. Bojíte se, až budete s popovými skladbami koncertovat?
Ne, já jsem totální exhibicionista. Naopak mě musí manažeři krotit abych neudělal na pódiu nějakou šílenost, protože já jsem schopnej čehokoliv. Spíš potřebuju umírnit. Na živý koncerty se strašně těším.

Na jinak českém albu je jedna skladba v angličtině, proč?
Tuhle anglickou písničku jsem původně nabízel na Eurovizi, ale nakonec se nepoužila. Bylo mi jí jednoduše líto, tak jsem ji dal na album jako bonus track a myslím si, že tam hezky zapadne. Že je to taková hezká tečka.

Dokážete se vyjádřit v angličtině stejně dobře jako v češtině?
Snažím se o to, ale myslím si, že pro Čecha to bude vždycky komplikovaný. Zpívat anglicky by mě lákalo, ale já se do světa vůbec nechystám. Češtinu miluju, ačkoli zpívat v češtině je taky strašně těžký. A vím, že se nějací interpreti snaží, aby ta jejich čeština zněla anglicky, ale já se přiznám, že se mi to nelíbí. Já se snažím dodržovat český frázování, protože mám k tomu jazyku úctu a nechci ho „poškozovat“. 

Co bude dál? Nebo je tahle popová deska jen jednorázová záležitost?
Rozhodně to neskončí touhle deskou. World music nebo hudba, kterou děláme s Gipsy.cz, má hrozně omezený možnosti. Jsou to úzký mantinely a já se v nich cítím svázanej. Kdežto pop vám dává křídla, je to nekonečnej prostor. Vy si můžete půjčit cokoliv odkudkoliv. A pokud to bude mít nějakou emoci, tak vám to v popu zafunguje, a to se mi líbí. 

Emoce je nejdůležitější?
Rozhodně. Je to jenom o emoci. Vy musíte mít na paměti to, že proti vám nestojí muzikant. Třeba u jazzu musíte myslet především na tu hudbu a na to, jak hrajete. V popu jde jenom o dojem. Emoce je to, co popový fanoušek rozklíčuje.

Říkáte „půjčit si cokoliv odkudkoliv“. Tak kdo má největší vliv na vaši hudbu?
Mně se do ucha dostalo tolik věcí, nebráním se žádnému žánru. Ale vzorem toho, jak má vypadat pop, je pro mě momentálně Taylor Swift. To je dokonalost sama.

Dokázal byste vysvětlit proč?
Protože je profesionálka, která ví, že pop není jenom o hudbě. V Americe se setkává s negativní kritikou ze všech možných stran, ale i to je součástí práce a znamená to, že to dělá dobře. Celý její tým jsou profesionálové. Třicet procent hudba, sedmdesát ta práce kolem. A oni to ví. Hodně lidí dělá skvělou hudbu, ale to vám v popu nestačí.