Po Slovácích se dočkali i Češi. Hudební dokument Tempos, který mapuje vývoj hip hopové scény z pohledu Patrika „Rytmuse“ Vrbovského, je od čtvrtka v kinech. Tempos se na rozdíl od snímku Sídliskový sen z roku 2015 zabývá pouze profesní dráhou Rytmuse.
Slovenská zpěvačka a tanečnice Alžběta Ferencová, známá spíše pod uměleckým pseudonymem Zea, vydala v neděli debutové album Burning Light. Podmanivý hlas, alternativní pop s prvky R&B a niterné texty desku posouvají o několik světelných let dopředu.
Škarohlídsky odsoudit desku Tvrdohlavá si můžou dovolit čistí hejtři Heleny Vondráčkové. Skutečnost je taková, že jsou tu dobré a horší písně a jejich dobré i slabší provedení. Album akorát nedrží příliš pohromadě.
Osmnácté studiové album kapely Erasure nese název The Neon, narozdíl od přechozí nahrávky neřeší politická a sociální témata a zvukem se částečně vrací do poloviny osmdesátých let, kdy britské synthpopové duo začínalo.
„Nikdy jsem nebyl takový hrdina, abych podepsal Chartu,“ říká o sobě mimo jiné nestor české hudební kritiky Jiří Černý v dokumentu Zdeňka Gawlika, který ve středu od 20 hodin odvysílá ČT Art.
Úspěšný americký zpěvák a skladatel Jason Mraz je na scéně už 20 let, a tak už si zkusil v hudbě leccos. Sedmé studiové album Look for the Good oblékl do slušivého kabátu reggae, u kterého ale chybějí některé knoflíky a kapsy nesešil úplně precizně.
Bilanční rozhovor s uznávaným kytaristou Lubošem Andrštem vedl novinář Ondřej Bezr a je proložený hudebníkovými vlastními úvahami a vzpomínkami. Pod názvem Ještě hraju vestoje knihu vydává nakladatelství Galén.
V trvající éře koncertů pro omezený počet návštěvníků zvládli Mirai ve čtvrtek v pražských Riegrových sadech rozdávat radost a smích. Navzdory tomu, že se začínalo i končilo za světla.
Spousta cenných archivních záběrů, mnoho humoru, ale hlavně nepřeberně muziky se vešlo do dokumentárního filmu Meky, v němž Šimon Šafránek sleduje osudy slovensko-anglicko-českého zpěváka Mira Žbirky. Snímek rozhodně stojí za vidění.
Když ve 22.05 slezl David Koller z pódia, tančilo se i na VIP verandě a byla jednoduše cítit úlevná radost. Nejen, že uprostřed vinic netřeba příliš řešit policejní hodinu, ale že se prostě hraje. Emoce, kterou teď budeme zažívat často.
