Dělám vály, co se musí líbit každému, říká kapelník Drum For Fun

Kapela Drum For Fun je sedmnáctičlenná a její většinu tvoří ženy. Po šesti letech společného hraní se rozhodla vydat desku, na kterou skrze platformu Donio vybírá peníze. Za kapelu odpovídají sourozenci Kristýna a Vojtěch Kudrnáčovi.

Drum for Fun má sedmnáct členů, jak se v takovém počtu pracuje?Vojtěch Kudrnáč: Většina písniček je poskládaná na zdvojených nebo ztrojených partech, tedy že stejnou část hraje více bubenic najednou, takže i když čtyři holky řeknou, že nemůžou, tak pořád můžeme hrát. Trochu jiné je to samozřejmě s kytarou, basou a zpěvem, na těch to stojí.
Kristýna Kudrnáčová: Ale když si začne povídat patnáct holek mezi sebou, tak má občas Vojta práci je zkrotit.
VK: Tak na kurzu s tím počítám, přece jen většina jsou už mamky od rodin, takže ony to berou jako ventilaci. Doma zásadně necvičí, do ruky ho vezmou jednou za týden (smích). Pro ně je kapela záminka, aby na chvíli mohly vypadnout a odpočinout si od rodiny. 

Většina členek se seznámila právě na vašem kurzu hry na buben djembe, Vojto. Kdo přišel s myšlenkou, že založíte kapelu?  
VK: Kapela vznikla asi tři roky po začátku kurzů. Se ségrou jsme totiž hráli a pořád hrajeme i v jiných kapelách, takže nás napadlo, že jeden z našich koncertů zpestříme a zahrajeme na něm s holkami pár písniček. Je hrozně nadchlo, že si mohly zahrát na koncertě a že by se rády scházely a bubnovaly častěji. Tak jsem řekl, že když je to tak baví, založíme vlastní kapelu. Přibrali jsme ségru, která skládá texty a zpívá, muzikantů znám hromadu, takže nebyl problém ani sehnat kytaristu nebo basáka, a bylo to.

Kapela Drum For Fun: Foto: archiv kapely

Nahradila kapela kurzy?
VK: Ty nadále pokračují. Tím, že je kapela složená z muzikantů poloprofíků až profíků a kurzistů, tak je přece jen vidět rozdílná úroveň. Je potřeba se s nimi více připravovat, takže kurzy využívám i na přípravu písniček pro kapelu.
KK: Vojta na kurzech nacvičí písničku, pak svolá zbytek kapely, mě, kytaristu, basáka a máme celokapelní zkoušku.   

V únoru jste vydali videoklip k optimistické písni Okno, která v současné době dostala nový rozměr. Jak se pandemie podepsala na kapele?
KK: Nehrajeme a čekáme, až se situace trochu uklidní, abychom mohli pokřtít naše cédéčeko. Budeme se scházet o to intenzivěji a častěji, abychom se dostali zpátky do formy.
VK: Na druhou stranu to není až taková tragédie, protože nikdo není na kapele vyloženě finančně závislý. My dva jsme jediní, kteří se hudbou částečně i živí, ale ségra je na mateřské a já mám ještě pivovar Filištín, takže svým způsobem máme finančně vystaráno. I když i toho piva se prodává míň. 
KK: Ono ani nejde tolik o finanční stránku, jako o to, že člověk nemůže dělat, co ho baví. Ale je pravda, že jsme měli alespoň čas a prostor nahrát desku nebo natočit pár klipů.

Album už tedy máte připravené, kdy jste ho stihli nahrát? 
VK: V létě a nějaké drobnosti jsme dodělávali ještě na podzim. Na nahrávání bylo fajn, že jsme do studia mohli jezdit po jednom nebo po dvou, protože každý nástroj se nahrává samotný, takže v tomhle nás pandemie nezastavila. 

Povězte mi o desce A je to tady! něco víc…   
KK: Mě nejvíc baví, jak je stylově pestrá. Vojta je hravý, takže na albu je reggae, punk, popík, rockový věci, samba, alterna nebo africký rytmy. 
VK: Spojujícím prvkem jsou hlavně bubny a zvuk djembe, který není zrovna běžný, ale pro nás je typický. 

Ta žánrová rozmanitost vyhovuje všem?
KK: V kapele panuje silná pohoda, takže se nestane, že by nám někdo přišel říct „tohle je blbý, tohle hrát nebudu“. Písničky jsou povětšinou veselé a optimistické. 
VK: Dělám vály, co se musí líbit každému. 

Vybíráte peníze skrz platformu Donio, do konce zbývá pár dnů. Myslíte, že uspějete? 
VK: Máme nastavené dva mezníky, takže na ten první, což je 25 tisíc korun bychom dosáhnout mohli. Peníze pak chceme využít částečně na pokrytí nákladů alba a částečně i na natáčení dalších klipů.   

Proč by měli lidi podpořit právě vás?
VK: Vymysleli jsme několik netradičních odměn, včetně společného bubnování na jednom večírku, to by mohlo zaujmout. Ale chápu, že v této době by potřeboval podpořit každý muzikant.
KK: Počítáme s tím, že nás podpoří hlavně lidi, co nás znají a mají rádi naši hudbu. Je nám jasné, že hudba není jediný obor, který trpí. 

S kapelou už vystupujete šest let, proč chcete vydat album až teď?  
KK: Dlouho jsme sbírali materiál, což trvá. A až když jsme měli dost písniček, u kterých jsme věděli, že desku udělají pestrou a zábavnou, tak jsme se rozhodli, že je čas.  

Co plánujete dál?
VK: Rádi bychom koncertovali. I proto pracujeme na nových materiálech. Abychom se mohli nabídnout fanouškům a pořadatelům, což je asi cíl všech kapel. Nebo alespoň většiny. Beatles se v jednom okamžiku rozhodli, že už koncertovat nebudou a začali vydávat jen studiovky. 
KK: Vidíš, to jsem netušila. 
VK: Oni byli po jednom koncertě tak vyřízení, že nastoupili do dodávky a po nějaké době mlčení si řekli dost, že stačilo. My každopádně hrát chceme.