DESKY ROKU: Alternativa se nesla ve znamení překvapení a emocí

Rok 2020 byl po všech stránkách překvapivý, převratný a plný emocí. I těmito přízvisky by se s trochou nadsázky dalo shrnout pět zaznamenáníhodných alb od tuzemských alternativních interpretů, které spatřily světlo světa právě v tomto roce.

Lenka Dusilová při nahrávání alba Řeka. Foto: Zuzana Bonisch

Zrní – Nebeský klid

Kladenskou kapelu Zrní asi není nutno představovat. Své místo na poli alternativní hudby má již několik let jisté. Jejich šesté album Nebeský klid je plné bojovné naděje, silných emocí a také jemně meditativních prvků. Přitom rozhodně nejde o nějak uklidňující desku. Zrní se zabývají nelehkými tématy jako je mezigenerační střet, který akcentují třeba v úvodní skladbě Neposlušnost, nebo situací v Číně (3 minuty před východem slunce). Oproti předchozím albům se na Nebeský klid dostalo i mnoho industriálních prvků, nejlépe se promítají ve skladbách Štír a motýl, 16:07 nebo Trest, kde je perfektně vyšponovaná atmosféra a v posluchači tak tepají emoce o sto šest. Prostě je znát, že kapela nestojí na jednom místě, ale stále se vyvíjí a nebojí se čím dál více experimentovat a uhýbat z mainstreamové cesty. A za to jí patří palec nahoru.

Květy – Květy Květy

Brněnská alternativní skupina Květy vydala letos devátou řadovou desku s názvem Květy Květy, která symbolizuje dvě dekády její kariéry, dvě entity, které spolu komunikují, a dvakrát dvacet let, kterých je lídrovi skupiny Martinovi E. Kyšperskému. Kapela na desce také více experimentuje.

Jedenáct skladeb dohromady tvoří komplexní celek, ale každá píseň je vlastně úplně jiná. Úvodní Do tmy v posluchači navodí dojem, že ho čeká temná, silná a až depresivní deska. To se naštěstí po pár skladbách nepotvrdí. Tvrdit ovšem o albu Květy, Květy, že je nabité pozitivní energií a nutí člověka k tanci, také úplně nejde.

Pozoruhodně experimentální singl Robot je zřejmě o nenaplněné lásce a zlomeném srdci. Naopak píseň Koňýku je citlivou a jemnou záležitostí, která upřímně rozněžní i tu nejcyničtější duši. Na skladbě Ušizase Květy krásně dokazují, jak barvitě si umí hrát s mateřským jazykem. Uši jsou navíc geniálně rytmické a budou úplně ideální skladbou na roztleskání a rozhoupání publika na budoucích koncertech. Letošní deska je více elektronická, střídají se zde nálady a stříkají z ní pocity a emoce. A to zvláště v tomto roce kvitujeme a doporučujeme.

Lenka Dusilová – Řeka

Album Řeka od Lenky Dusilové je výjimečným počinem, který tuzemská scéna dlouho nepamatuje. Nutno však dodat, že se tímto albem Dusilová mainstreamové hudbě vzdaluje ještě víc, než dřív. Na její sedmé sólové desce si můžete v klidu zaplavat, ale také se nechat stáhnout silnými proudy a lapat po dechu. A stejně jako skutečný vodní tok i hudební Řeka je hodně proměnlivá.

Každá z deseti skladeb je stylově odlišná. Vojsko je velmi experimentální a pomocí vysokých tónů a naléhavého zpěvu má zřejmě přibližovat válečný pochod či cestu vojáků na frontu. Naopak DNA má o něco smířlivější nádech. Rozjíždí se zde postupná gradace a Dusilová konečně zpívá česky, takže si posluchač může vychutnat o něco příjemnější zážitek v mateřském jazyce. Album uzavírá Tma, která je sice hudebně perfektní, ale svou stopáží v délce čtrnácti minut už posluchače lehce utahá. Od prvotních poprockových alb udělala Lenka Dusilová obrovských kus cesty, která s deskou Řeka vrcholí. Zároveň však jde o těžké a náročné album pro stejně naladěného posluchače.

Švihadlo – Vůně trávy

Česká reggae kapela Švihadlo v březnu vydala své šesté řadové album s pěkným dvojznačným názvem Vůně trávy. Devítiletá pauza od poslední desky Času je málo kapele neuškodila, protože album je skutečně velmi osvěžujícím a na tuzemské scéně ojedinělým počinem. Na Vůni trávyposluchač najde celkem jedenáct skladeb z autorské dílny zakladatele kapely Petra Šturmy. Do skvělé skladby o lásce k hudbě Je krásná Švihadlo pozvalo Kata z Prago Union, který svými svým rapem už tak vydařenou věc posunul ještě o kus dál. Zajímavá je i píseň Trapná lež, která, jak už název napovídá, popisuje českou politickou scénu a naštvanost, která v lidech bublá. Možná i právě v tomto nelehkém roce plném zmatečných vládních rozhodnutí působí dosti pravdivě a naléhavě. 

Klára Vytisková – Love is Gold

Druhá sólová deska Love is Gold zpěvačky Kláry Vytiskové je tím nejpřekvapivějším, co se v Česku za tento rok urodilo. Vytisková balancuje na pomezí velmi kvalitního alternativního popu a taneční elektroniky s prvky r’n’b. 

Stále ještě rozšířené přesvědčení, že pop jsou jen ohrané rádiové odrhovačky, tu Vytisková zásadně rozporuje. Nahrávka má naprosto výborný a světový zvuk. Například v taneční a chytlavé Just Be You nabádá zpěvačka k tomu, abychom život nebrali jako soutěž a honbu za úspěchem. Hravá skladba Have Some Fun zase naznačuje, jak si matky mohou užívat i se svými rodinnými povinnostmi. A na singlu Gold, který je duetem s Albertem Černým z Lake Malawi, nechybí trocha té romantiky a lásky.

Vytisková zpívá anglicky a dotváří tak dojem skutečné světovosti. Rozhodně by byla škoda, kdyby ji neobjevili i posluchači ze zahraničí, protože její tvorba je na globální úrovni.