DESKY ROKU: Mainstreamu kralují Tata Bojs nebo Nohavica

Jaké jsou hranice popu? Soukromými rádii tlačený mainstream letos ty největší pecky nepřinesl, přesto umělci v pravém slova smyslu populární vydali podařená alba. Platí to třeba o Tata Bojs nebo Jaromíru Nohavicovi.

Tata Bojs – Jedna nula

Mašina na skvělou muziku z Hanspaulky dospěla ke své jubilejní desáté řadové desce. Album Jedna nula vzniklo mezi dvěma lockdowny a Tata Bojs na něm opět dokazují, že chytlavé písně s vtipnými texty jsou jejich přirozenou doménou. Většina, která se ocitne v menšině, spolek holek, co neřeší gender, ale hrají na fender, nebo nabitých 220 travoltů, to je jen pár ukázek z hříček, které se na desku dostaly. O hudebním perfekcionismu snad ani netřeba mluvit.

Tata Bojs o vzniku alba vyprávějí i v našem podcastu Mixtape.

Aneta Langerová – Dvě slunce

Také Aneta Langerová je jistou zárukou kvality. Od chvíle, kdy se před lety vymanila ze škatulky SuperStar, snad neudělala krok vedle. Což potvrzuje i deska Dvě slunce, na které se jako producent podílel její spoluhráč Jakub Zitko. Žánrově pestrým albem se vine zpěvaččin jasně rozpoznatelný hlas, kterým se navíc přirozeně přizpůsobuje potřebám každé skladby. Po komerčně i kriticky úspěšné desce Na Radosti jsou Dvě slunce dalším skvělým zářezem.

Čtěte celou recenzi: Dvě slunce Anety Langerové svítí emocemi až do nitra.

Kateřina Marie Tichá – Sami

Mnozí hudební fanoušci ji znali z různých spoluprací a především z koncertů kapely Jelen. Kateřina Marie Tichá ale přišla na podzim s vlastní debutovou deskou Sami, kterou pestře produkoval Ondřej Turták známý jako ODD. Jasně, několik písní na albu je popových, přesto se nám v rámci jakýchsi škatulek ve víru folku, šansonu či cikánských tónů více hodila do tohoto výběru. Každopádně jde o působivou desku plnou vyzrálých silných textů a pevného i rozmanitého hlasu Tiché. Už singly Sami a Zničená zem napovídají, že album šestadvacetileté písničkářky je jednou z událostí roku.

Rozhovor s Kateřinou Marií Tichou: Prodavačky na benzínkách známe jménem a hledáme dobré sýrové bagety.

Sarah & The Adams – Pověz mi

Třetí album zpěvačky Šárky Adámkové a její kapely Sarah & The Adams vyšlo na jaře nejprve jen digitálně, nakonec se naštěstí dočkalo i fyzické podoby. Doba covidová přináší různé překážky. Adámkové a její partě se povedlo něco, co je vždy cenné, totiž vzít „prostě dobré“ písničky, opatřit je „prostě dobrými“ aranžemi a přijít s přirozeně příjemným výsledkem. Každá hudba, která vzniká bez očividného kalkulu, ale přitom perfektně trefuje cíl, je malý zázrak.

Rozhovor s Šárkou Adámkovou: Album vyjde i fyzicky, ale teď jsme si radši nechali peníze na jídlo.

Jaromír Nohavica – Máma mi na krk dala klíč

Jistě, Jaromír Nohavica je v prvé řadě folkový písničkář, na aktuální desce víc než v poslední době. Ale pokud pop značí nejen žánr, ale i obecnou popularitu, pak hudebník, který je schopný opakovaně vyprodat pražskou O2 arenu a jeho desky patří mezi nejprodávanější, do této kategorie určitě spadá. Nohavicovo album Máma mi na krk dala klíč je navíc jedinečné v tom, jak je v tom nejlepším slova smyslu prosté a jde jednoduše až na dřeň. Písničkářův návrat ke kořenům je přitom vlastně dost mnohovrstevnatý.

Celá recenze na desku: Nohavica je temnější než dřív. Ale nabízí naději skrz utrpení.

Jak album vznikalo, líčí Michal Pekárek v podcastu Mixtape.