DESKY ROKU: Viktor Sheen překonal sám sebe, Ektor je stále Originál

Rap se už dávno stal novým mainstreamem, a tak není problém v této kategorii letos najít pět silných nových desek. A každý na to šel jinak. Ektor si na albu Originál vystačil zcela bez hostů, Robin Zoot si jich naopak pozval celou řadu.

Ektor v klipu k singlu Hranice

Viktor Sheen – Barvy

Po komerčně i kriticky úspěšném albu Černobílej svět nechal Viktor Sheen své fanoušky sotva vydechnout a po roce jim naservíroval pozitivněji laděný projekt Barvy. Je až překvapující, že v mnohém se Barvy Černobílému světu vyrovnávají a v něčem ho i převyšují. Zůstává specifická atmosféra, trefné rýmy a rozmanité beaty. Album opět funguje jako perfektní celek. Právě v tom, a ještě ve výpovědní hodnotě převyšuje svého předchůdce. Hostů není příliš, což je ve výsledku dobře, protože Sheen je schopen drtivou většinu písniček utáhnout sám. Jako tradičně se ovšem fanoušci můžou těšit na feat Yzomandiase a Jicksona.

Robin Zoot – Pouzar

I když fanoušci Robina Zoota už roky vědí, co od svého oblíbeného interpreta čekat, album Pouzar přesto dokázalo v mnoha směrech překvapit. Zůstává ikonický vibe ústeckých ulic i Zootovo divoké a vulgární rapování. Deska přesto ve srovnání s autorovými předchozími počiny působí vyzráleji a poctivěji. A kde výjimečně tolik neosloví Robinovy šílené bars, album s klidem zachraňují hosté, jejichž výběr je opravdu pestrý. Kromě tradičních členů Milion+ se zde vyskytuje například Hugo Toxxx, Fobia Kid, Calin, Ca$Hanova Bulhar, ale také Emma Smetana.

Stein27 – Teorie pádu

Na Steinovu debutovému albu to na svět trochu trvalo. V srpnu jsme se však konečně dočkali a stálo to za to – výsledek má hudebně i textově svůj specifický tvar. Steinovy texty rozebírají záležitosti, na které jsou posluchači již zvyklí – deprese, láska, rodiče, podpora individualismu, kritika školského systému. Nejde ovšem říct, že by šlo pořád o to samé dokola, protože si interpret k tématu najde vždy trochu jiný a nový úhel pohledu. Stein, podobně jako Samey na Slovensku, je kolikrát spíš básník než raper. Nutno dodat, že talentovaný básník. A když na to přijde, dokáže i obstojně rapovat.

Paulie Garand a DJ Wich – Mezi prsty

Čekat na společné album Paulieho Garanda a DJe Wiche bylo při nejmenším zajímavé. Nikdo totiž nemohl předem vědět, jak bude vypadat. Nakonec se však ukázalo, že stejně jako spojení Lvcase Dopa s Wichem před dvěma lety, i tato nečekaná spolupráce dopadla dobře. Paulie i Wich si oba můžou odškrtnout další zajímavý projekt, který přinesl něco nového a oba interprety někam posunul. Mezi prsty také dokázalo, že dvorní producent labelu Ty nikdy Kenny Rough si sem tam může dát pauzu a Pauliemu to přesto bude znít dobře. Nutno ovšem podotknout, že DJ Wich zvukem v některých skladbách kolikrát připomínal Kennyho víc než sám Kenny.

Ektor – Original

„Furt to samé dokola.“ Přesně tuto věc kritici často vyčítají Ektorově tvorbě. Červnové album Original pro ně mohlo znamenat jistou odpověď. Možná by se dalo namítat, že CD, které obsahuje 10 tracků, oproti svým předchůdcům zas tak originální není. Jde spíš o to, že jedinečnost samotného Ektora ve srovnání se zbytkem scény už se popřít nedá. Je to pořád ten stejný agresivní rap plný egotripu, vulgarit, peněz, žen a hrotů. Jenže Ektor tato témata umí podávat s jistotou jako nikdo jiný. A navíc? Bez jediného featu a Originál(ně).