Debut Mňágy byl albem desetiletí. Bez drobné lži by nevznikl

Made in Valmez je deska z června roku 1991. První studiový počin kapely Mňága a Žďorp obsahuje i hity Hodinový hotel, Ne, teď ne! či Výhledově. Podle lídra skupiny Petra Fialy bylo nahrávání dost divoké. Práva k albu si koupil po letech za tisícovku.

Mňága fungovala už od roku 1983, byť ještě pod jiným názvem. Poprvé se do studia dostala hned po revoluci, kdy nahrála EP Rock debut č. 8. Už na něm byly tři výše uvedené skladby. Na podzim roku 1990 se do studia tehdejší sestava Mňágy, ze které zbyl kromě Fialy už jen kytarista Martin Knor, vrátila na nahrávání debutového alba. Cesta do brněnského Audioline však byla docela trnitá.

Amatéři míří do Brna

Přestože Fiala s kolegy posílali kazetu s demonahrávkami různým vydavatelstvím, nikdo je k nahrávání nepozval. „Nakonec jsme se dostali k ostravské firmě N.A.R., která měla ambice vydávat desky, protože ji vedl Milan Kaplan, který v Ostravě pořádal Folkové kolotoče. Ale byl to porod, moc se jim do toho nechtělo. Nakonec je ukecala brněnská organizátorka hudebního života a kamarádka Lenka Zogatová. Bez ní by deska a všechno ostatní nebylo,“ vzpomíná Fiala.

(Reportáž ze zákulisí jednoho z letošních online koncertů Mňágy čtěte ve článku Neky a Meky bavili lidi z mrakodrapu a Mňága sklidila aplaus jako Brno.)

Když první den ve studiu Audioline začala kapela vybaloval nástroje, přišel telefonát z N.A.R, že si nahrávání rozmysleli. „Tak jsem bez váhání odpověděl, že už to skoro máme a že by byla škoda to nedodělat. Volal přímo Kaplan, který dlouho mlčel a pak tím svým hlubokým, skoro neslyšitelným, hlasem řekl: Tak to teda, kluci, dodělejte. Bez té drobný lži bych tu teď asi neodpovídal,“ říká Fiala.

Samotné nahrávání probíhalo tak, že každý nástroj natáčeli zvlášť. Fiala poslední desátý den vše nazpíval. „Ke konci při Made in Valmez už jsem jen řval a chraptěl. Zvukař to nemohl poslouchat, šel domů a desku jsme dodělali s hudebním režisérem. Taky si pamatuji, jak jsem v noci přijel ze studia domů, pustil si to potichu na kazeťáku a bylo mi do breku, protože se mi zdálo, že jsme to strašně posrali a zní to děsně,“ svěřuje se frontman Mňágy.

Texty z blázince

Když v roce 1987 pobýval Fiala v psychiatrické léčebně v Kroměříži, psal si deník a v něm byly zárodky mnoha textů. Některé se objevily na debutu Made in Valmez. Třeba text k písni Výhledově. Tam se mimo jiné zpívá: „Výhledově budeme všichni šťastní. Výhledově. V týhle divný době asi ne.“ Což sedí i na aktuální období. „Byla to čistá ironie. A je furt. Myslím, že se všechno zlepšuje, ale tak strašně pomalu, že tahle písnička bude směroplatná i za tisíc let,“ přitakává Fiala.

Nyní sedmapadesátiletý zpěvák, hudebník a textař byl tehdy i autor většiny muzikální složky k písním. Podle hudebních kritiků se nemohlo takové album zrodit nikde jinde, než na malém městě, jakým Valašské Meziříčí je. „Souhlasím, ale moc to neřeším. Měli jsme kliku na dobrý starší kámoše, všichni jsme nenáviděli komouše, neuměli jsme moc hrát, takže jsme nikoho nemohli kopírovat, ani kdybychom chtěli. Hudební centra byla daleko, koncert v Praze jednou za rok byl svátek. Ve Valmezu bylo opravdu skvělé hudební podhoubí, hodně amatérských kapel, M klub. Bylo přirozené začít hrát, provokovat a dělat si svůj bordel,“ líčí Fiala.

Jen tisíc elpíček

V době nahrávání alba chodili členové kapely do práce, nebo do školy. Hudbu brali jen amatérsky jako koníček. To měla změnit právě až tato deska. I když jí na začátku vyšlo jen povinných tisíc kusů na vinylu. To bylo oproti mnohem vyšším nákladům tehdejších populárních kapel, zpěváků či písničkářů velmi málo. „Naštěstí se náklad ihned vyprodal na koncertech, protože lidi už nás trochu znali. Takže se to pomalu rozjelo. Médiím trvalo ještě asi rok, než si nás všimla,“ líčí Fiala.

Rok na to se Mňága po vydání alba Furt rovně zprofesionalizovala a o další rok později dokonce přišla reedice Made in Valmez, už u společnosti Monitor. Další připomenutí přišlo v roce 2000 i s videi a bonusy po vítězství v anketě časopisu Rock & Pop o nejlepší české album devadesátých let. „Jsem rád, že jsme tu cenu dostali. Deska je furt dobrá a skvěle se prodává. Práva na vydání jsem získal před pár lety od Milana Kaplana, když mě napadlo zavolat mu a říct si o ně. Jen se smál a prý celou dobu čekal, kdy mu zavolám. A za tisícovku mi je prodal,“ dodává Fiala.

A verše několika hitů z debutového alba zní na koncertech Mňágy dosud. Například v jejich závěru zpívá Fiala: „Nic mi není, přitom melu z posledního. Těžko říct o tom něco konkrétního. Stejná slova, kolem stejný tváře a každej sám sobě jsme lhářem. A já už zase zkouším se prokopat ven…“