Krylův Bratříček byl bestseller. I kvůli době

V novém seriálu se podíváme na debut písničkáře Karla Kryla. Album Bratříčku, zavírej vrátka vyšlo přesně před 52 lety, tedy půl roku po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Část dolisu kultovní desky nakonec ve vydavatelství rozřezali.

Karel Kryl Foto: Otto Dlabola

„Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci, přijeli v hranatých železných maringotkách.“ Těmito slovy začíná titulní píseň i celé album. Následují třeba Salome, Veličenstvo Kat, Anděl, Morituri te salutant nebo Nevidomá dívka. Co píseň, to hit. I když to tehdy nemohli Karel Kryl a asi ani hudební kritik Jiří Černý, který čtrnáct autorských skladeb vybral z několika desítek, tušit.

Mnohé písně se staly symbolem. Hlavně tichého vzdoru proti režimu, který po nadějném roce 1968 opět přituhoval. Mnozí odborníci i posluchači řadí desku Bratříčku, zavírej vrátka mezi to nejlepší, co ve druhé polovině 20. století v české populární hudbě vzniklo. Síla sdělení souvisela i se zmíněnou dobou.

Zapletal a Černý desku prosadili

O čtyřiadvacetiletém klukovi s kytarou z Moravy, který si skládá písně sám, už se trochu vědělo. Spolupracoval třeba s divadlem Semafor a Černý jeho písně pouštěl v pořadu Čtrnáct na houpačce na vlnách Československého rozhlasu, žádný extra velký úspěch však nezaznamenaly. Až právě skladba Bratříčku, zavírej vrátka, kterou Kryl údajně napsal hned druhý den po osudovém 21. srpnu během dvou hodin, zabodovala.

Podle Černého vzpomínek už měl skladbu hotovou dříve. Hned 22. srpna ji však stihl nahrát v ostravském rozhlasovém studiu. Právě tam vzniklo celé album. Za touto iniciativou stál Miloslav Zapletal, pozdější prezident Miss České republiky, který tou dobou působil jako redaktor rozhlasu a Kryla objevil už o hezkých pár let dříve.

V Supraphonu s návrhem na vydání alba Černý nepochodil, právě i kvůli neúspěchu některých Krylových písní v Houpačce. Pak ovšem do hitparády nasadil Bratříčka a nastal průlom. Poprvé byl druhý a v dalším vydání už vítězný. Na prvním místě zůstala píseň až do posledního dílu Houpačky v březnu roku 1969. Tehdy však už byla na světě i deska. Černý totiž mezitím v zimě zamířil do Pantonu, kde jeho nabídku ředitel Jan Hanuš přijal.

„Ocitl jsem se v sedmém nebi a naše následné setkání, už i s fotografem Josefem Koudelkou, jsem považoval spíš za formalitu. Jenomže Hanušův náměstek Josef Boháč chtěl, abych vyřadil Píseň Neznámého vojína. Proč prý kvůli jednomu vulgárnímu slovu kazit tak pěknou desku. To pan Hanuš taktně jakoby přeslechl,“ říká ve vzpomínkovém textu pro Supraphon Černý, který psal k desce i průvodní slovo. Smlouvu s Krylem podepsali v Pantonu v lednu a za pár týdnů bylo album venku, na tehdejší dobu v rekordně krátkém čase. Podle Černého byly ohlasy bez výjimky kladné.

„Nenechám se kvůli Bratříčkovi zavřít“

Že to s vydání desky bylo o fous, přiznal i Černý: „Do měsíce pak nahradil Alexandra Dubčeka ve funkci generálního tajemníka ÚV KSČ Gustáv Husák, v září 1969 Kryl emigroval do Německé spolkové republiky a Bratříček zmizel na dvacet let z prodejen, případně byl rozšrotován. Pouhý poslech Krylových nahrávek, natož jejich šíření, znamenal v husákovské normalizaci riziko výslechů, ztráty zaměstnání a někdy i svobody.“

Desce pomohl k prodeji i černý obal s provokativní fotografií Josefa Koudelky ze srpna 1968, na které byl chlapec s terčem na zádech. První náklad deseti tisíc kusů se prodal bleskově. V Loděnici se lisovaly další kopie, podle některých zdrojů mělo jít až o padesát tisíc.

Ve své knize Labyrint svět později Hanuš napsal: „Lisovali jsme tu desku až do mých posledních dnů v Pantonu. Až mi jednou zavolal ředitel z Loděnice, abych už další objednávky neposílal, že se kvůli Bratříčkovi nenechá zavřít. Byl ale dobrý, ještě jsem na něm usmlouval pět tisíc kusů.“ Po nástupu nového ředitele Pantonu byl zbylý náklad desky na dvoře vydavatelství rozřezán cirkulárkou. Komunistická strana utahovala šrouby a Krylovy písně se jim do počínající normalizace nehodily.

Celkové prodeje? Tři sta tisíc

Když Kryl emigroval, zůstaly po něm v Československu právě jen písně z debutového alba. To hrálo v mnoha domácnostech z gramofonů, a ten kdo si desku nestihl obstarat, tajně si ji půjčoval. Na burzách se tehdy prodávala až za dva tisíce korun, což byla v první polovině 70. let průměrná měsíční mzda. Další Krylova alba, která už vydal v exilu, se doma kopírovala pomocí magnetofonů.

Deska Bratříčku, zavírej vrátka pak vyšla ještě několikrát v reedici. Naposledy u Supraphonu před šesti lety, kde kromě CD došlo i LP, jehož obal věrně kopíroval původní vydání z roku 1969. V roce 2014 se u příležitosti nedožitých Krylových sedmdesátin konal velký vzpomínkový koncert, na němž jeho písně prezentovali současní umělci. Záznam je na CD i DVD.

V časopisu Rock & Pop zvítězilo album v anketě o Československou desku desek. Celkový počet prodaných kusů alba Bratříčku, zavírej vrátka se od roku 1969 odhaduje na tři sta tisíc. „Ať k Braříčkovi povíme cokoli, je to málo, takřka nic, ve srovnání s písničkami samotnými,“ dodává Černý. Nejen na ně se často v souvislosti s Krylem, který v roce 1994 předčasně odešel, vzpomíná.