Hurá! Česko boduje v žebříčku muzikálních zemí. Tak trochu…

V žebříčku nazvaném The Global Influential Music Index skončilo Česko na krásném sedmadvacátém místě. Nutno poznamenat že z celkových třiceti vyhodnocených zemí. Ale v době, kdy v boji proti covidu jsme bezkonkurenčně poslední, je i tohle úspěch.

Česko si dobře vede ohledně zdejších hudebních škol. Na snímku Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Foto: Shutterstock

Legraci stranou. Co má říkat těch sto šedesát států, které se do tabulky ani nedostaly? Kdepak, tohle je elitní klub. A v tom propadnout sice může působit ostudně, ale pořád je to asi jako být tak chudý, že musíte jíst plesnivé sýry, pít prošlá vína a jezdit v auťáku bez střechy.

Žebříček má na svědomí obří německý prodejce knih, cédéček či filmů Medimops. Jeho autoři posuzovali řadu kritérií ve třech oblastech – hudební vliv, hudební infrastruktura a žánrový výstup – které se následně dělí na detailnější kategorie. Celkově tedy Česko skončilo sedmadvacáté (spolu s Řeckem, které má stejné skóre) a za sebou nechalo pouze Nový Zéland a kupodivu Polsko, byť velmi těsně. První pětku naopak obsadily Spojené státy, Velká Británie, Francie, Německo a Kanada. Asi nepřekvapivě.

Američané, jak už to tak bývá, vedou skoro ve všem. Poráží je Británie v jedinečnosti domácí muziky (ostrovní země si tím naopak skóre značně vylepšuje), Rusko v ranku klasické hudby a sedm různých států včetně Jihoafrické republiky či Nizozemska v oblasti „arts employment“, tedy kolik lidí v oblasti umění pracuje. Zde se ostatně na Spojené státy překvapivě dotahujeme i my, což je vhodná chvíle podívat se na naši stranu tabulky.

Komu se vyhýbají světové šňůry?

V umělecké branži u nás podle tohoto výzkumu pracuje 1,9 procenta lidí, což nás řadí na skutečně hezké osmé místo. Šestí (se skóre 76,5) jsme dokonce v oblasti vyhlášených hudebních škol, což spolu nejspíš docela souvisí. Opět osmou příčku jsme si zajistili v kategorii „historically renowned musicians“. Díky, dávno zesnulí hrdinové! Jinak se pohybujeme v průměru. Tam kde USA či jiní premianti mají sto bodů, nám se dostává tak kolem padesáti. Což ale mezi top třiceti zeměmi stačí právě na chvost.

Takhle se dá řadit další a další kategorie a je to místy docela psina. Doporučuji si s tím trochu pohrát, ať zjistíte, kolik světových turné jezdí všude možně, jen ne k nám. Nebo která země zaměstnává v kultuře dalece nejvíc lidí (Lotyšsko, jež ale zase těžce zaostává v těch turné nebo počtech místních vydavatelství) a která nejmíň (je to Indie).

Jaké z toho všeho však plyne ponaučení? Že Česko – často a právem považované za hudebně málo progresivní a odvážné – se stále jakž takž drží mezi muzikální smetánkou. A snad nejen díky Smetanovi a Dvořákovi.

(Ostatně o tom, kdo všechno šíří hudební dobré jméno Česka ve světě jsme už psali.)