Kde můžeme uspořádat poslední cédéčkový mejdan?

Kompaktní disky s audio stopou zažily největší slávu v 90. letech. Nyní jsou zisky z alb na CD ve streamovací konkurenci velmi nízké. Další hřeb do rakve cédéček zatloukl britský řetězec supermarketů Sainsbury’s, který ohlásil konec jejich prodejů.

Roky budované sbírky cédéček už dnes většinou není kde přehrát. Foto: Brett Jordan, Unsplash

Firmy Sony a Philips přišly s CD v roce 1979 jako řešení pro uchovávání a reprodukci hudby. Když o deset let později, v červenci roku 1989, zahajoval masovou výrobu kompaktních disků v Československu v Loděnici generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, nikdo nemohl tušit, jak dlouhou budou mít cédéčka životnost a oblibu na trhu. Respektive, jaké nové technologie je vytlačí.

Digitální prodej na vzestupu

Když jsem si v roce 1994 kupoval v obchodním domě Kotva své první CD, šlo o desku kapely Lucie Černý kočky mokrý žáby. Možnost kdykoliv skladbu zastavit, nebo jí jednoduše přeskočit, byla oproti gramofonovým deskám revoluční. Navíc se disky tak rychle neopotřebovaly.

Devadesátá léta byla zlatou érou fyzických nosičů, kromě desek a kazet do prodejů samozřejmě výrazně vstoupila právě cédéčka. V letech 1996 a 1997 dokonce v Česku dosáhl obrat tuzemského trhu s hudbou 1,6 miliardy korun. V té době se však také začala CD mohutně vypalovat a prodeje originálních nosičů v dalších letech klesaly.

Na přelomu století postupně do hry vstoupily různé digitální platformy, jistě si ještě vzpomenete na formát MP3, který dostal hudbu do malých přehrávačů bez nutnosti fyzického disku. Později přišla streamovaná hudba přes služby typu Deezer či Spotify nebo specializované weby na stahování muziky. Aspoň už jde o legální cesty za drobné poplatky. Digitální hudba roste v objemech posledních zhruba deset let. Už v roce 2011 byly v USA vyšší zisky z digitálu než z fyzických nosičů. Na ty zbylo například před pěti lety už jen sedm procent trhu. U nás tvořila v roce 2012 digitální hudba necelou čtvrtinu prodeje, o rok později to bylo už 41 procent.

USA: Víc vinylů než cédéček

Cédéčka, respektive zájem o ně, skomírají delší dobu. Už v roce 2007 vydavatelé a distributoři zlevňovali, aby nízké prodeje zpomalili. O pět let později se dělo to samé. Tehdy byla průměrná cena CD u nás pouhých 107 korun. Na trhu ve Spojených státech si můžeme doložit propad dalšími čísly. V roce 2000 se tam prodala hudební CD za 13,2 miliardy dolarů, před pěti lety už to bylo jen 1,2 miliardy dolarů. Naopak se v posledních letech začalo dařit deskám, které zažívají renesanci. Klasických vinylových LP se loni v USA prodalo více než CD. Stalo se tak poprvé od roku 1986.

Je jisté, že slavný compact disc už je v důchodu. Už v roce 2018 oznámil jeden z největších amerických řetězců prodejen s elektronikou Best Buy, že CD nadále prodávat nehodlá. Před necelými dvěma lety přišla nemilá, byť logická, zpráva, že český prodejce hudebních nosičů Bontonland končí. Právě do jeho pobočky v dolní části Václavského náměstí jsem si pravidelně zhruba jednou měsíčně chodil kupovat nová CD. Podporoval jsem hlavně domácí interprety.

A před týdnem se rozhodla skoncovat s CD a DVD také britská síť supermarketů Sainsbury’s. Když jsme si nedávno koupili nové auto, s hrůzou jsem zjistil, že už nemá otvor na cédéčka. Mojí sbírku několika stovek originálních CD si už nemám kde přehrát. Ještě jeden mejdan na rozloučenou by si zasloužily, než se definitivně změní v plašiče ptáků. Přijde ještě někdy návrat dvanácticentimetrových kotoučků?