Nový klávesák Olympiku. Vypadá to, že nepůjde šlápnout vedle

Tohle tu asi ještě nebylo. Kapely hledají nové spoluhráče běžně, ale uspořádat konkurz v přenosu televize, byť ne klasické, ale internetové Mall.tv, to je skutečně nejspíš tuzemská premiéra. Olympic by měl jméno nového kolegy ohlásit v řádu dní.

Petr Janda během konkurzu na klávesáka Olympiku Foto: Mall.tv

Jak se rozhodne? Asi bude vyslyšen hlas fanoušků, kteří během vysílání našli vlastní favority, své si nejspíš řeknou i basák Milan Broum a bubeník Martin Vajgl, ale hlavní slovo pravděpodobně bude mít frontman Olympicu. A já bych nyní nechtěl být v kůži Petra Jandy.

Proč? Protože všichni čtyři adepti jsou podle všeho skvělí hráči a vyvolit si pouze jednoho bude skutečně oříšek.

Velkým favoritem může být osmatřicetiletý Ondřej Fencl (je fér uvést, že autor tohoto textu s ním hraje dvacet let v kapele). Jednak si hned na začátek střihl zdařilé harmonikové sólo v Želvě, ale později se chopil i zobcové flétny v Otázkách. Ta mu sice v předposlední mezihře technicky selhala, ale vzhledem k tomu, že s ní střídal i klávesy, vokál a dokonce i guitalele, tak pořád klobouk dolů. Nervy musely pracovat slušně.

Ano, Fencl jako jediný ze čtveřice uchazečů také zpíval, což je vždy plus, zvlášť když si uvědomíme věk veteránů Olympiku i jejich hlasivek.

Jednadvacetiletý Filip Vavřička byl asi technicky nejpreciznější ze všech. Jeho sólo v písni Ještě jednou chtěl bych býti klukem bylo prostě skvělé. Jenže není ten věkový rozdíl více než půlstoletí už trochu moc?

Vavřička měl také tu smůlu, že až na Dynamit, kde se však na sólu vystřídali všichni klávesáci, dostal na starost ne zrovna hity. Nicméně už během přenosu v diskusi se zdálo, že fanoušků má víc než dost.

Dvaačtyřicetiletý Petr Bodnár se úspěšně popasoval jednak s baladou Slzy tvý mámy šedivý, která je na klávesových nástrojích vyloženě postavená. Jednak s peckou Můj klid, která vyžaduje snad až strojovou přesnost.

Zaujal však už svým sólem v Dynamitu, které patřilo k povedějším a skvělý byl i ve Vůni benzínu.

Jenže pak došlo ještě na Pavla Březinu, jediného krátkovlasého a s osmačtyřiceti lety také nejstaršího z party finalistů. Zběsilé tempo písně Já udržel dokonale a totéž vlasně lze říct i o přídavku Jako za mlada. Tady navíc shodil z čela na nos černé brýle a najednou to vypadalo, jako by znovu ožil Miki Volek.

Škoda jen, že Březinovi kvůli postavení kamer a ostatních kláves ve studiu Propast nebylo moc vidět pod prsty a že třeba když Fencl hrál první píseň, režisér se rozhodl zabírat spíš starého pardála Brouma než nového adepta.

Ale jinak to byl i divácky docela zážitek. A Olympiku nezýbývá než popřát, ať má při volbě klávesisty šťastou ruku. Ostatně, vypadá to, že teď nelze šlápnout vedle.