Gott chtěl přetáčet svůj zpěv, i když to nebylo potřeba, líčí Chromek

Singl Karla Gotta a jeho dcery Charlotte dosáhl na YouTube hranici padesáti milionů přehrání. Kytarista a producent Lukáš Chromek byl hostem první epizody podcastu Mixtape, kde mimo jiné líčil, jak to vypadalo u jeho nahrávání.

Lukáš Chromek ve studiu s Karlem Gottem a Richardem Krajčem. Foto: archiv Lukáše Chromka

Asi dva týdny zpátky dosáhl padesáti milionů přehrání na YouTube klip srdce nehasnou Karla Gotta a jeho dcery, který jsi produkoval…
Musím říct, že na to opravdu rád vzpomínám, protože pracovat s takovou legendou, to je samozřejmě něco výjimečnýho. Karel naprosto naplnil všechny legendy, jak je skromnej a jak je pracovitej. Třeba chtěl neustále přetáčet a zlepšovat svůj zpěv, i když už to třeba nebylo potřeba. A reakce lidí a jaký to má úspěch, to jenom dokazuje, jak velkou úlohu Karel měl v naší zemi a co vlastně znamenal pro českou hudbu.

A co znamenal pro tebe? Vy jste se předtím znali?
Ne, vůbec jsme se neznali. Pro mě měl status legendy, který byl mně vlastně generačně vzdálený, že jsem si dopředu nepředstavoval, jaké to bude. Chtěl jsem se nechat překvapit. Samozřejmě, že jsou písničky, na které jsem trsal jako teenager ve svém domovském AC klubu. U Trezoru jsme hýbali kolínkama na Elvise Presleyho. Ale ten hlubokej vztah k němu měly spíš moje babičky a maminka.

Jak to zvládala Charlotte? Pro ni to byla asi úplná novinka taková práce…
No, to by ses asi musel zeptat jí. Já si myslím, že cítila velkou zodpovědnost – vzhledem k textu písničky, kterému rozuměla. Chtěla, aby to bylo dobrý, nechtěla to nějak pokazit, takže určitě z toho byla nervózní. Ale myslím si, že to všechno dopadlo dobře.

A myslíš, že má uspět, pokud by se chtěla hudbě věnovat dál?
Tak určitě má šanci uspět. Dneska to znamená soubor spousty dovedností, z nichž samozřejmě jedna je zpěv. Ale potom tam jsou další věci, které se třeba dají naučit a nepotřebují tolik talentu, čímž proboha neříkám, že by Charlotte neměla talent. Když si dneska někdo řekne, že něco dokáže, tak to určitě jde snáz, než třeba v minulosti, kdy fakt byl potřeba velký talent, aby člověk prorazil. Dneska samozřejmě, když se zvládne dobře odprezentovat na sociálních sítích a komunikovat s lidma, kteří ho můžou posunout dál, tak je to taky věc, která může proslavit. Není to jenom ten zpěv. Ale to už se dostáváme do kategorie nějakých hvězd, se kterýma bych třeba nechtěl pracovat…

Nechtěl? Proč?
No, když to někdo tlačí víc přes sítě než přes hudbu, tak to už mě tolik nezajímá. Ale říkám, že když si někdo zadá jako cíl, že se chce prosadit, tak to jde.

S kapelou Airfare jste žili pravý rokenrol. Jakou nejšílenější věc jsi na pódiu zažil?
Třeba jsme hráli spolu s Toxique v Praze na náplavce a náš vydavatel apeloval, že to bude hodně důležitý koncert, protože tam přijdou novináři a lidi z branže. Měli jsme zvukovku a zpěvák Thomas furt nikde. Najednou se připotácel a říká – já jsem včera pařil a spal jsem tady kousek na lavičce. Takže on evidentně nebyl úplně střízlivej, ale když tam přišel, tak si dal v šatně ještě tři piva. A při první písničce se praštil hlavou do mikrofonu. Od toho se odrazil do bubnů, který celý zalehnul a bylo to úplně autentický. To nebylo žádný, že padáme do bubnů, hahaha. Skončil zapíchnutý v bubnech, které se úplně zbořily. Vyběhl Roman Vícha z Toxique to nějak rovnat, ale to už nešlo. Tak jsme to zabalili a koncert skončil po první písničce. Vydavatel byl úplně zděšenej, co jsme to provedli za ostudu, ale potom za náma přišel a říkal, že to bylo sice strašný, ale že všichni ty důležitý lidi jsou úplně nadšený. Protože kapela se prezenovala jako pravý rokenrol a ono to opravdu bylo tak. Takže jsme splnili všechna očekávání.

A Airfare skončili proto, abyste přežili?
Prostě jsme se tak rozhádali, že už to nešlo napravit. A myslím si, že směřování kapely potom trošku přeskočilo na špatnou výhybku, že jsme šli víc do popu a tam už jsme se ne všichni potkávali. Tak jsme si řekli, že je asi čas skončit, než se pozabíjíme.

Viděl jsem záběry z koncertu Ewy Farné v Polsku, který byl tak osmkrát vetší než velké koncerty v Česku. To byla výjimečná věc, nebo to je tam běžné?
No, oni mají rádi ty megalomanské akce a v normálním režimu tak třikrát čtyřikrát za rok tam hrajem takový velký koncert pro několik desítek tisíc lidí. Kde je samozřejmě víc interpretů, není to koncert jenom Ewy, ale takové akce tam jsou a je to úplně nová zkušenost. A možnost, jak být trochu světovej, je právě zaměřit se na tyhle okolní země. V tom má Ewa jako rodilá mluvčí velkou výhodu, takže všechny písničky a moderování dává i s humorem sobě vlastním bez problémů v polštině.

Kompletní nekrácený rozhovor plus exkluzivní ukázky z tvorby Lukáše Chromka si můžete poslechnout na našem Patreonu.