Jason Mraz káže o dobru a lásce pomocí reggae

Úspěšný americký zpěvák a skladatel Jason Mraz je na scéně už 20 let, a tak už si zkusil v hudbě leccos. Sedmé studiové album Look for the Good oblékl do slušivého kabátu reggae, u kterého ale chybějí některé knoflíky a kapsy nesešil úplně precizně.

Americký zpěvák a skladatel Jason Mraz je na scéně už 20 let. Foto: Facebook Jason Mraz

Mraz se zkrátka rozhodl hledat dobro a chce to po každém posluchači. Ono také v roce, kdy řádí celosvětová pandemie, které už mají všichni plné zuby, v mnoha zemích se demonstruje, tu kvůli násilí na černoších, jinde proti krokům vlády či zlovůli prezidenta, je hledání dobra fajn nápad. Podobnou cestou jednoduchých a jasných myšlenek šel na svých deskách před několika lety u nás i Tomáš Klus. Ale dávka pozitivních vibrací musí být snesitelná, ne, aby se na vás snášela prakticky celou hodinu stopáže desky. To už totiž zavání opačným efektem.

Hned v úvodní titulní písni Mraz zpívá: „Hledej dobro ve všem, hledej lidi, kteří ti osvobodí duši. Vždy se to zdá nemožné, dokud se to nepovede. Hledej dobro v každém.“ Po tomto čtyřverší najede reggae motiv, kterého se prakticky celý zbytek alba nezbavíte. I když občas začátky písní napovídají, že by mohl Jason vybočit, vždy se vrátí do drážky ohrané desky. To je velký problém, když se vytrácí pestrost a snaha o nějaký nápad. Mraz si s reggae pohrával i dříve, ovšem tentokrát se o velký vliv tohoto žánru na desce postaral hlavně producent Michael Goldwasser.

Ono by se asi při nějakém domácím večírku dalo album snést na pozadí jako příjemná kulisa, ale když se zaposloucháte do textů a barvy hlasu Mraze, bolí to v uších i duši, o které tak rád a často zpívá, ještě více. Slova o světovém míru a lásce v Make Love nebo o návratu duše k životu pomocí vibrací, tónu a rytmu v Take the Music se tak nějak prolínají i do dalších písní. Mnoho vět plných frází, které v určitém momentu už sklouzávají snad až k ironii, ale Mraz je myslí vážně, od srdíčka. Když ve Wise Woman pěje o léčivých vibracích a marihuaně, skoro by se chtělo říct, že ji asi při psaní textů užíval pravidelně. Písně mají většinou kolem pěti minut, a pokud vydržíte poslouchat až do konce, dočkáte se dokonce sedmiminutové skladby Gratitude. Ta startuje jako příjemná klavírní balada, které Mraz umí, ovšem pak přijde… Vždyť víte co.

A když už se vám zdá, že bude divné poslouchat to kázání tak dlouho v reggae stylu hlasem bílého Američana, vytasí Mraz afroamerické hosty – herečku Tiffany Haddish v písni You Do You a opravdovou reggae umělkyni a rodačku z Jamajky Sister Carol v songu Time Out. No, budiž.

Po profesní stránce se toho vytknout moc nedá, jde o kvalitní práci a snad i s dobrým úmyslem šířit pozitivní poselství a naladit lidi v těžkých časech na dobré vlny, jenže provedení se nemusí pozdávat každému. Kdyby aspoň tři z dvanácti písní na desce byly o něčem jiném, volal bych třikrát sláva. Takhle mi ale ten ozdravný elixír dobra zrovna moc nechutná.