Karel Holas: Jako první hudebníkům v krizi pomohla OSA, díky za to

Čechomor se po experimentech s dechovými nástroji na desce Radosti života vrací ke svému klasickému zvuku. „Dokonce s námi opět hraje Radek Pobořil na akordeon,“ říká houslista Karel Holas. Album vyjde 6. listopadu.

Karel Holas a František Černý z Čechomoru. Foto: archiv Čechomoru

Desku jste nahrávali během jarního lockdownu, nebo až v létě?
Když to začalo, tak nikdo nevěděl, jak dlouho to bude trvat. S Frantou Černým jsme se dohodli, že bychom s kluky zalezli do studia a nahráli si, co nás v tu chvíli napadne. Abychom se i pobavili. Postavili jsme si vybavení ve studiu a dva měsíce tam chodili do práce s radostí.

To znamená, že ty písně nebyly vůbec připravené dopředu?
Vznikalo to takovým hurá způsobem. Některé písně se psaly za pochodu, některé čekaly v šuplíku. Ale byl to absolutně nepřipravený projekt – písničky, název, obal… to všechno bylo zhuštěné do nějakých dvou a půl měsíců, kdy jsme se museli rozhodnout, co a jak uděláme. A jestli to vůbec uděláme.

Obal je ovšem zajímavý!
Jeho autorem je náš kamarád Jindra Čapek, malíř, který žije v Českém Krumlově a ilustruje knížky. Domluvili jsme se, že bychom jako obal využili tenhle jeho obraz.

On sice působí vesele, ale jsou na něm lidé v takových těch středověkých morových maskách, ne?
Ano, ten covid v tom musí být zachovaný. To se nám hodilo.

Na desce máte píseň s textem Františka Gellnera a tu samou báseň Napsala mi psaní zhudebnili na své loňské album 11 i Chinaski. Slyšel jste tu jejich verzi?
Jo, slyšel, ale až později. Pak jsem zjistil, že tu samou báseň udělal i Nohavica. Ale já mám Gellnera rád ještě z dob, kdy jsem jako host vystupoval s Vláďou Mišíkem, který měl nějaké Gellnerovy texty. To samé Mňága a Žďorp, čili to není žádná novinka. U nás ale jo, protože my jsme vždycky používali lidové texty, ne že bychom zhudebňovali básníky. Ale zašli jsme i do jiných zdrojů. Franta našel knihu Středověké písně cechu žákovského, což jsou básničky studentů z té doby. Píseň Pijácká je třeba z té knihy.

Do sestavy kapely se vrátil akordeonista Radek Pobořil. Jaké to je s ním znovu hrát?
Zvuk harmoniky k Čechomoru prostě od začátku patří. A Radek je prostě nejlepší harmonikář Čechomoru. Tím je to dané.

Ptát se na to, jestli budete desku propagovat na koncertech, je teď asi předčasné, že?
Zatím koukáme do křišťálové koule jako všichni ostatní, ale až to přijde na přetřes, tak se to všichni dozvíte. Ale chci poděkovat fanouškům, že byli skvělí. Vyjeli jsme na turné, když povolili koncerty pro pět set lidí, všechny byly vyprodané a bylo moc fajn se o prázdninách vidět. Doufám, že se k tomu brzo zase vrátíme.

Jak vlastně Čechomor ustál to období krize?
Já od roku 1986 funguju tak, že když je koncert, tak mám peníze, a když není, tak nemám. Takže jsem na to nějakým způsobem připravený. Když ta krize přišla, tak OSA byla jediná organizace, která asi do týdne zareagovala a všem hudebním skladatelům poslala třicet tisíc korun zálohu, aby neumřeli hlady. A tuhle desku nám podpořila taky, takže jí patří velký dík, že se o své ovečky stará.