KOMENTÁŘ: Andělé stále drží dobrý kurz

Letošní předávání Cen Anděl odvysílané ze záznamu v době postižené dusivými vládními opatřeními bylo považované za „nouzovku“. O tři roky dříve přitom pořadatelé řešili jinou krizi, kdy se sošky narychlo předávaly v propoceném Lucerna Music Baru.

Jiřího Černého do Síně slávy uvedl loňský laureát Michal Prokop. Foto: František Ortmann, Ceny Anděl

Zdá se tedy, že Andělé si od svého restartu v roce 2017, kdy se dlouholetý producent ceremoniálu Lešek Wronka rozhodl od pořádání odstoupit, vybírají jednu jobovku za druhou. O to víc je potřeba ocenit, kam nový tým Ceny Anděl posunul.

Kdo měl to štěstí, že se tehdy v květnu dostal do pražského Lucerna Music Baru, kde se většina akademiků účastnila pouze na stojáka a kde kvůli televizní technice musela být klimatizace vypnutá až k nesnesení, vzpomíná na ročník plný muzikantské sounáležitosti. Ten stísněný prostor to jen podtrhoval a radost, že se udílení ocenění za uplynulý rok přeci jen povedlo vydupat ze země, byla prostě patrná.

Lucka Hájková, která se se svým týmem o ono znovuzrození postarala produkčně, i Honza Vedral coby předseda České hudební akademie od té doby makají na tom, aby Andělé byli co nejdůstojnější oslavou i oceněním tuzemské scény.

Už u cen za rok 2016 dostal ceremoniál svěžejší a současnější vzhled. Ten se jistě nemusí zamlouvat každému, ale Andělé v tu chvíli i vizuálně konečně vstoupili do jednadvacátého století.

Další změna je zdánlivě kosmetická, přesto důležitá. Z kategorií zmizeli zpěváci a zpěvačky a nahradili je sólový interpret, respektive interpretka. V cizině standard, u nás malá revoluce, jež sice může řvát odstraňováním zaběhnutých pořádků, ale i díky ní se mohl v soutěži blýsknout třeba po všech stránkách výrazný Kapitán Demo, který prostě není zpěvák.

Podívejte se na celý netradiční ceremoniál Cen Anděl za rok 2019.

Ke zrušení nebo rozmělnění genderového pojetí hlavních kategorií zatím snad nedojde, zato měla akademie odvahu nakousnout kyselé jablko žánrových cen. Těm sebrala sice samostatný, leč otloukaný ceremoniál a povýšila je do hlavního vysílacího času. Zároveň došlo k jejich překopání, což vyvolávalo pnutí. A když následující rok ve Foru Karlín jen chvíli po sobě přebírali sošky ostřílení matadoři mainstreamu i ostýchaví alternativci, působilo to bizarně. Ale ve výsledku to znamenalo, že před televizními kamerami i na následné afteparty se sešli muzikanti podle dávného pravidla, že „hudba je jenom jedna“.

Neméně důležité rozhodnutí padlo ve věci Síně slávy. Konkrétně, že od ročníku 2017 mohou akademici za přínos nominovat jen žijící umělce. To znamená, že po Věře Špinarové, na niž se ve vší úctě většina vzpomněla hlavně díky publikovaným nekrologům, se životního ocenění dočkali Vladimír Merta a Michal Prokop. Pro letošní ročník se dokonce prosadil názor, že význam pro scénu nemusejí mít jenom aktivní muzikanti, takže dvorana velikánů uvítala kritika a autora kultovních Antidiskoték Jiřího Černého, jehož význam nemůže zpochybňovat nikdo.

Takže i když to navenek může vypadat, že předávání hudebních cen za loňský rok byla jen z nouze ctnost, ve skutečnosti Andělé stále mávají křídly správným směrem. Doufejme, že jej udrží i nadále. Protože uplynulé čtyři ročníky posunuly „české Grammy“ o několik světelných let.