KOMENTÁŘ: Podpora domácí hudby je fajn, kvóty však proboha odmítněme

Zástupci tuzemských hudebníků žádají rádia, aby je podpořila tím, že v době koronakrize budou hrát více jejich písniček. S tím nelze než souhlasit. Zároveň s logickou prosbou však opět přichází na přetřes zhoubné téma kvót.

Photo by Luke Southern on Unsplash

Vytknuto před závorku – jako je fajn dojít si k výdejnímu okénku oblíbené hospody, objednat zboží z malého e-shopu nebo koupit poukázku na budoucí cokoliv, i zvýšená rotace českých muzikantů v rádiích a z toho plynoucí odměny by byly sympatickým, byť samozřejmě drobným, příspěvkem ke zvládnutí současné krize. To lze jedině přivítat a nejspíš nikdo nebude proti takovému počinu protestovat.

Otázka hudebních kvót, které by pro tuzemské stanice stanovil zákon, je však jiné téma. Ten boj se na umělecké frontě vede už nějakou dobu a povinný podíl hudby domácí provenience v éteru zavedlo již několik evropských zemí.

Proč je potřeba takový koncept odmítnout? Klasický liberál hayekovského střihu by si nejspíš vystačil s kritikou centrálních zásahů jako takových s podotekem, že rozhodovat má kvalita, nikoliv geografické místo původu „zboží“. Respektive v tomto případě původu jeho autorů, protože se nedá předpokládat, že by se ochrana „hudebními cly“ vztahovala na tuzemské písně nahrané třeba ve Velké Británii. To už by byla komedie ad absurdum.

Čiň čertu dobře…

Nicméně důvodů, proč se kvótám bránit, je určitě víc. Dávno se o podobném systému mluví třeba v případě dozorčích rad velkých firem, kde jde samozřejmě o rozdělení genderové. Do proudu hlasitého nadšení zaznívají i disentní hlasy úspěšných žen, že dostat se do vysoké funkce jen díky pohlaví by pro ně bylo potupné.

Podobně by to přece muselo být i s těmi písničkami. Ruku na srdce, milí hudebníci, vážně byste chtěli, aby se vaše skladba dostala do rádiového playlistu befelem? Ne proto, že je dobrá, ale proto, že bylo potřeba naplnit kvótu? A co je na tom důležitější – chtěl by někdo takové vysílání poslouchat?

Návrh České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) přímo zmiňuje, že podobné ustanovení platí ve Francii nebo na Slovensku. Se situací v zemi galského kohouta nejsem detailně obeznámen, i když třeba proti koronaviru bojují pod prezidentem Macronem takovým kanonem na vrabce, že vedle něj naše povinné nošení roušek působí jako druhý až třetí odvar. Nutnost mít u sebe venku formulář s důvodem, proč jste opustili domov? To jen tak pro ilustraci, že ne vše, co přichází ze západu, je nezbytně hodné následování.

U našich východních sousedů kvóty na domácí hudbu platí už od roku 2016. I tam se samozřejmě ukázalo, že příkaz „hrejte tolik a tolik procent slovenské muziky“ se záhy minul účinkem. Rádia začala různým způsobem švejkovat, a tak se postupně muselo upřesňovat, že daný podíl slovenských písniček má znít přes den, a ne v noci. Nebo že část z té domácí produkce nesmí být starší pěti let, protože staré fláky si dramaturgové ještě troufli zařadit, zatímco aktivní muzikanti by logicky byli radši, aby se hrála jejich aktuální tvorba.

A tak následně zase provozovatelé oněch stanic lobbují za uvolnění regulí, ať už poukazováním na to, že vláda nemá co unifikovat jejich služby, nebo snahou o výjimky. Stanice zaměřené na oldies hudbu přece nemůžou hrát novinky!

Výsledkem je logicky galimatyáš, kde si každý přijde trochu ukřivděný a nikdo pořádně neuspokojený. Dej politikům problém k řešení by mohl být moderní ekvivalent hesla „čiň čertu dobře“…

Těžko se zavděčit

V neposlední řadě zákonný požadavek na rotace tuzemské muziky může vznést (chtělo by se říct další) svár mezi hudebníky samotné. Například Rádio Impuls se aktuálně snahám o zavedení kvót logicky brání tím, že v jeho vysílání čeština zní dostatečně. „Během března a dubna tohoto roku jsme odvysílali Živááááky skupin Kabát, No Name, Olympic, Elán, Michala Prokopa, Mekyho Žbirky, Michala Hrůzy, Lucie Bílé, Daniela Landy a Petra Jandy,“ vyjmenovává mluvčí Kateřina Zittová.

A já už úplně vidím tu zvednoutou vlnu nevole, že přece Kabát je jen nějaký nehodný pivní bigbít, No Name a Elán nejsou Češi, Olympic, Prokop a Žbirka jsou staří, Hrůza se podbízí, Bílá ječí, Landa má pochybnou minulost a Janda je tam vedle Olympiku podruhé, takže to je celé nějaký hnusný komplot a útok na vytříbené uši ctihodných posluchačů.

Prostě kvóty se mohou zdát být instantním dobrem, ale těžko najít legislativce, který by dokázal do paragrafů nasoukat takové podmínky, aby se z éteru linul jakýsi libý hybrid Impulsu a progresivního Radia 1. A to i kdybychom se shodli, že takhle je to jedině správně.