Like-it: Vydávat flashky místo cédéček by nám přišlo divné

Před dvěma týdny vydala třebíčská kapela Like-it debutovou desku City in the city, na níž jsou také singly Mrazí, Nádech či Křídla. Zpěvák Dominik Kříž, baskytarista Marek Vejtasa a bubeník Pavel Jansa hovořili i o tom, že se kvůli muzice nehádají.

Na albu jste dělali poslední rok. Bylo to dlouhodobě v plánu, nebo vám nahrálo, že se v tom čase nemohlo koncertovat?
Dominik: Dost nám to nahrálo, ale my jsme celkově trochu pomalejší. Vydavatelství BrainZone nechtělo, abychom sekali jednu písničku za druhou, ale aby měly nějaký časový interval a vývoj.
Marek: Měli jsme cédéčko už rozdělané a doba, kdy bylo všechno uzavřené, nám nahrála, abychom ho dotáhli. Ale raději bychom koncertovali. Singly jsme skládali už několik let a do desky se netlačili, až po nějakých čtyřech singlech přišlo rozhodnutí, že by bylo fajn kapitolu uzavřít deskou.

Když si člověk na YouTube pustí vaše klipy, tak polovinu desky už zná právě ze singlů. Tak jste to plánovali, nebo už jste nechtěli přidávat další písničky, jen aby bylo víc neznámých?
Marek: Bereme to tak, že bylo potřeba to období uzavřít. Nechtěli jsme vynechat úspěšné singly, prostě na desku patří.
Pavel: Zase tolik lidí to neslyšelo nebo si nepustilo a album se teď dostane k novým posluchačům.

Na konci jsou ještě Křídla akusticky a Nádech v remixu. I to byl záměr osvěžit takhle CD?
Marek: Ano, je to spíš osvěžení. Dělají se různé remixy a je to i trochu zaměřené na streamovací služby, kde se takové věci často objevují.

Je vůbec potřeba vydávat v dnešní době fyzický nosič?
Pavel: Zrovna jsme to řešili, že když si koupíte nový počítač nebo auto, už tam ani přehrávače nejsou. Ale chtěli jsme mít něco v ruce a je to vlastně i merch pro fanoušky.
Dominik: Mělo by se to pořád dodržovat, že kapela završí určité období deskou, nebo tedy cédéčkem. Z představy, že se budou vydávat místo toho flashky, mi je divně. Prostě se mi líbí klasika, že zanecháme nějakou fyzickou stopu. Pokud to tak nebude, nedokážu si muziku představit.

Posledních pár měsíců už se zase může koncertovat. Jak reagují lidé na písničky naživo? Předpokládám, že na vaše vystoupení zavítají i ti kteří vás neznali, nebo nikdy neviděli.
Dominik: Lidi reagují dobře. Některé písničky právě znají, jiné ne. Ale když zahrajeme nějaký hit, což je v našem případě Nádech, tak už lidi zůstanou a poslouchají dál.
Marek: Snažíme se je vtáhnout a poskládat písničky tak, aby zůstali po celou dobu.
Dominik: Myslím, že lidé zůstávají i pro to, že naše koncerty jsou v něčem jiné než ostatní.

V čem?
Dominik: Všichni říkají, že z nás jde taková zvláštní energie. Dáváme do koncertů úplně všechno, ať hrajeme kdekoliv.

I na poslech se zdají písně chytlavé a připravené právě spíše pro pódiová provedení. Je tedy pro vás živé hraní to pravé?
Pavel: Určitě, koncerty máme hodně rádi.
Dominik: My nemáme rádi ani tak to koncertování, jako to, co přijde potom. Jsou to ty krásné víkendy plné zážitků, které vám nikdo nevezme. Je dost lidí, kteří chodí jen do práce a nemají ještě druhou jako koníčka, maximálně jdou do hospody. My taky přijdeme z práce, ale pak máme kapelu, kde zažijeme spoustu skvělých příhod a zážitků.

Máte v hudbě nějaké vzory či inspirace? Nebo se spíše snažíte najít vlastní cestu?
Marek: Inspiraci úplně ne, to asi ani nejde něco napodobovat. Spíš by to mělo být tak, že když si pustíte nějakou písničku, že si jí přiřadíte ke konkrétní kapele a ne, že zní jako čtyři další. Tam míříme.
Pavel: Zatím si nás ale ještě spousta posluchačů nespojuje s daným singlem.
Marek: Proto se snažíme objezdit co nejvíce koncertů a dostat se víc do povědomí, víc se zkrátka prodat. A proto také v našich klipech vždycky i hrajeme jako kapela.
Dominik: Ještě pár let zpátky se nám stávalo, že lidé obecně moc nevěděli, kam nás zařadit. Tak jsem reagoval, že to znamená, že tady taková kapela ještě není.

V klipu k singlu Křídla hrál Štěpán Kozub, který od té doby ještě více vešel ve známost. Jak vůbec vznikla tahle spolupráce a sledujete i vy jeho tvorbu?
Dominik: K propojení došlo úplnou náhodou. Sešli jsme s režisérem Danem Růžičkou, že máme určitou představu o videoklipu. Že bychom tam rádi měli trochu bláznivého člověka a jeho napadl Štěpán Kozub. My jsme se předtím neznali. On do toho ale bez problémů šel. A jeho tvorbu sledujeme, ve zkušebně si třeba pustíme Tři tygry a někdy se to i protáhne na víc hodin.

Křest alba bude 1. října ve vaší domovské Třebíči. Nějaké turné jste neplánovali?
Pavel: Zatím jsme chtěli hlavně ten křest a doufáme, že klapne. Už jsme termín třikrát přesouvali.
Marek: Na křtu nás doprovodí kapela Poetika, ta je také od nás z Vysočiny.

Vy jste dříve byli na turné s kapelou Chinaski. Nyní máte v titulní písni City in the city na konci verš: My půjdeme spát, až nám bude sto padesát. Víte, že právě Chinaski mají na začátku songu Rádio Bubeneč podobná slova: Povídám, večer nepůjdu spát, půjdu si lehnout, až mi bude padesát?
Dominik: Říkal mi o tom kamarád, ale my jsme to vůbec nevěděli. Nebyl záměr se opičit. Dozvěděli jsme se to až později. Ale nikdo z Chinaski nám kvůli tomu nevolal.

Jaké máte jako kapela další plány?
Dominik: Je potřeba pořád psát a psát a vybírat to nejlepší. Abychom hlavně my měli ze sebe pocit, že máme co nabídnout. Skládáme společně, tak to máme nastavené od začátku, že děláme všechno společně. Nám se ani nestalo, že bychom se nějak hádali. Možná tak v restauraci, ale ne kvůli muzice. Ani kvůli penězům.
Marek: Protože jsme ještě žádné pořádně neviděli.