Chci poděkovat těm, co riskovali zdraví. Eden počká, říká Ztracený

Marek Ztracený ohlásil halové turné na únor a březen příštího roku, představí se v Brně, Praze, Pardubicích a Ostravě. „Chtěl jsem lidem nabídnout něco, na co se můžou těšit,“ vysvětluje. Dvacet tisíc vstupenek dostanou zdarma záchranáři a policisté.

Foto: archiv Marka Ztraceného

Jak dobře se prodávají lístky?
Měl jsem nějaká tajná přání a sny, ale realita předčila všechna moje očekávání. V pondělí jsme začali prodávat vstupenky do Brna, kde po čtyřiadvaceti hodinách zbývalo jen asi 1 800 míst. Což je boží. V úterý ráno jsem spustil O2 arenu, kde byla za první dvě hodiny vyprodaná desítka. Celkem se tedy do úterního dopoledne prodalo čtrnáct tisíc lístků. Neuvěřitelný.

Takže lidi jsou po karanténě natěšení na koncerty? Dá se to tak říct?
Lidem do hlav nevidím. Ale můžu vysvětlit, proč jsem se k tomu halovému turné rozhodl. Buď jsem mohl doma brečet do polštáře a stěžovat si, co všechno bylo naplánované a nebude to. Anebo přijmout, že se stalo něco, co ovlivnilo vlastně všechny na světě, a nabídnout lidem věc, na kterou se budou moct těšit. A to jsem udělal.

Dvacet tisíc vstupenek na koncerty dáváte zdarma zdravotníkům nebo policistům. To je velmi štědré. Jak velký podíl z celé kapacity těch pěti koncertů ve čtyřech halách to je?
Je to asi třetina. Nějakých čtyřicet pět tisíc lístků zbyde pro fanoušky.

Bude takhle nastavené turné vůbec výdělečné?
Upřímně řečeno, výdělek nebyl hlavní motivací, proč ten projekt vznikl. Chtěl jsem někam směřovat a umožnit lidem dál žít hudbou. Máme to spočítané hlavně tak, abychom na tom neprodělali, ale Rockefeller se ze mě nestane. Důležité je udělat Restart, tak se to turné taky jmenuje. Říct si – stalo se, poučíme se a teď už se zase pojďme bavit.

Jedna věc jsou přání a sny ohledně vstupenek, ale co se stalo s dalším velkým snem v podobě koncertu v Edenu, který jste oznámil v únorové O2 areně?
Především z organizačních důvodů jsme se rozhodli jít teď touhle cestou. Taky jsme chtěli poděkovat těm, kteří ve službě riskovali zdraví, ale sbírku dělá každý, tak jsem si řekl, že umíme lidi bavit, tak je prostě pozveme, ať si užijí klidný večer. Eden v tuhle chvíli není reálný, ale samozřejmě je to můj velký sen, který doufám, že se jednou splní.

Když přišla virová pandemie, tak jste byl po dvou vyprodaných O2 arenách na exotické dovolené. Jaký to byl pocit?
Odjeli jsme s rodinou ve chvíli, kdy se o koronaviru sice mluvilo, ale celý svět si z toho dělal srandu jako z chřipčičky. Vláda říkala, že roušky nikdy nebudeme potřebovat a podobně. Tak jsme odletěli, mám pocit, že to bylo 3. března. A během deseti dnů se stalo, co se stalo, a navenek to působilo, že jsme se jeli schovat před karanténou, protože tam v tu chvíli žádný nakažený nebyl.

A na místě byl skutečně klid?
Chvíli. Jenže potom se malý ráj změnil v malé peklo, protože i tam se objevili nakažení a během hodiny přišla první omezení. Nemohlo se vycházet ani z domu, natož na pláž nebo do obchodu, takže jsem měl co dělat dostat partnerku, syna i rodiče domů. Kupoval jsem troje letenky, nakonec to vyšlo posledním letem do Evropy.

Já teda odlétal jen dva dny předtím, než se tu pompézně zavíraly hospody, a jen do Nizozemska. Ale i tak jsem si po návratu užil dva týdny karantény.
My jsme karanténu nedostali nařízenou, protože jsme přijeli ze země, která nebyla riziková, ale i tak jsme si udělali dobrovolnou a stoprocentní izolaci. Bylo to vlastně hrozně fajn až na poslední dva dny, kdy už jsem cítil, že to je na hraně. A začal jsem se bát nákazy, ne ze zdravotních důvodů, ale protože bych musel týden dva čekat na výsledky testů, a potom budu doma další tři neděle. Měsíc a půl ve třech lidech v pětasedmdesátimetrovém bytě! Ale nakonec pohoda.

Jsme už dva dny šťastně doma a díky všem za starost.. 🙏 Přestože jsme nepřijeli z rizikové země a povinná 14 denní…

Zveřejnil(a) Marek Ztracený dne Středa 25. března 2020

Já jsem někde na sítích dokonce zaregistroval, že jste se izoloval v jiném bytě, abyste si se snoubenkou nelezli na nervy, ne?
To je příliš dramatický popis. Situace byla taková, že když jsme přiletěli, tak jsem zůstal týden v Praze, protože jsme spolu byli tři týdny na dovolené a já potřeboval klid a chtěl jsem skládat. V noci jsem pak tajně přejel na Šumavu, kde už jsme byli spolu. Bulvár z toho samozřejmě pochopil jen to, že jsem v nejtěžších chvílích opustil svou rodinu, a dostal jsem co proto. A když jsme si četli, že jsme se rozešli, tak jsme spolu leželi na gauči a byli spokojení.

Mediální představa reality je někdy zábavná, to ano.
My jsme v páru takhle zvyklí fungovat, že na pár dní odjedu do Prahy. Skládání muziky není jako když skládáte uhlí, ale musíte počkat, až se konečně přiřítí múza. Karel Gott si takhle seděl doma a najednou četl na internetu, že je po něm. Tak to mě naštěstí ještě nepotkalo. Ale zrovna v tu chvíli, kdy se psalo o našem rozchodu, jsme se krásně mazlili!