Michalu Prokopovi sedí naživo písně z nové desky i obměněná kapela

Letošní ročník festivalu Krásný ztráty Live, který se už potřetí konal na statku Všetice, byl vyprodaný a kromě koncertu oslavence Michala Prokopa lákal i na Pražský výběr, Krausberry nebo Jana Buriana.

Michal Prokop a Pavel Marcel s Framus Five na festivalu Krásný ztráty Live (13. srpna 2021) Foto: Tomáš Roreček

Před pěti lety se Krásný ztráty poprvé konaly v Lokti a krom jiného byly také oslavou sedmdesátin Michala Prokopa. Letos tedy zpěvák ve Všeticích zaznamenal svou pětasedmdesátku a zároveň pokřtil novou desku Mohlo by to bejt nebe… Křest a koncert jeho kapely Framus Five byl hlavním lákadlem pátečního programu.

Do Všetic se po loňském ultraomezeném ročníku sjely dva tisíce hudebních nadšenců a festivalové brány poprvé hlásily vyprodáno. Na kvalifikované odhady počtu hlav v publiku jsou tu jiní šíbři, ale vypadalo, to že když v pátek před devátou večerní zazněly první tóny hitu Kolej Yesterday, bylo pod pódiem právě dost plno.

Framus jede dál!

Legendární klávesový riff tentokrát vyťukával nový hráč – Andy Čermák, který o čtyři hodiny dřív festival zahájil se svou domovskou kapelou Sunflower Caravan. A pochopitelně i o kytarové party se staral do sestavy nově zařazený Pavel Marcel.

Že Luboš Andršt ze zdravotních důvodů není schopný postavit se na pódium, je nyní už známý fakt. Dlužno říct, že oba hudebníci se svých úloh zhostili se ctí. Jistě, v pasážích, kde má divák do morku kostí naposlouchané Andrštovy licky, tomu možná něco chybělo, ale to možná jen zafungovala nostalgie. Některá sóla si Marcel pochopitelně upravil k obrazu svému a nelze říct, že by byla horší nebo lepší, než když je hrál Andršt. Byla prostě jiná, jak je u svébytného kytaristy přirozené. Nejlépe samozřejmě prospěly albové novinky, na nichž se Pavel Marcel podílel už ve studiu.

Podtrženo, sečteno… Framus Five jede dál a bez zásadních škobrtnutí. A oba nováčci v sestavě navíc svou pódiovou show notně oživují. Což vůbec není na škodu.

Jen kdyby nedošel papír…

Z pátečního programu stáli za pozornost již zmínění Sunflower Caravan, jejichž oldies hammondkový zvuk je stejně neodolatelný, jako když jsem je poprvé v klubech slýchával téměr před dvaceti lety. A taky Jan Burian, který přijel jen sólově s klávesami, ale co mohlo případně chybět na dynamice, kterou mu poskytuje doprovodná kapela, doháněl humorem. Namířeným na lecco – na sebe samého, na stáří, na myslivce, populisty i udavače.

V sobotu potom publikum zaujala Kateřina Marie Tichá s Bandjeez. Na Romana Dragouna, který vystupoval před nimi, sice přišlo možná víc lidí, na mladou písničkářku se však po začátku koncertu začalo publikum postupně trousit podle toho, co slyšelo. A to je možná ještě větší vyznamenání. Fronta na podpisy a cédéčka po konci jejich setu byla dostatečně výmluvná. Až tahle partička málem nestihla další koncert, a to přejížděla jen na nedaleké Konopiště.

Zlatým hřebem soboty se potom stal set Pražského výběru, na který si pod dohledem televizních kamer přišel zatančit i Miroslav Donutil – výsledek bude k vidění v jakémsi seriálu.

Navzdory několika momentům zasluhujícím povytažené obočí – třeba že místní restaurace nedbajíc návalu lidí zavírala úderem desáté večerní, několikrát došel papír na toaletách a v prostorách alternativní Všetické jízdy bylo tradičně nedýchatelno – to byl další povedený ročník a další z akcí, které daly zapomenout na covidový marasmus.