Mirai a největší koncert na světě. Bylo to dobré „jak cyp“

Páteční ostravský koncert kapely Mirai pro posádky pěti set vozů byl zcela jistě největší živou akcí v pandemií stále ještě ochromeném Česku. Obří pódium i solidní zvuk z autorádií znamenal zasloužený sukces. Rozhovor s kapelou i pohled do zákulisí najdete na videu.

Tvrzení o největším koncertu na světě, které kapelník Mirai Navrátil vesele hlásil z pódia, je samozřejmě nadsázka, byť docela vyargumentovaná. „Myslím, že třeba v Itálii teď zrovna nemají mejdany,“ prohlásil. Tak, či onak by páteční koncert v Dolní oblasti Vítkovice velkolepý ve všech směrech.

Přitom před startem v zákulisí šla fáma, že hrozí jeho úplné zrušení. To se ještě čekalo na příjezd prvních diváků a šuškalo se, že na základě stěžovatelů naběhne po pár písních zásahovka a tu hrůznou akci, kde se každý jistojistě nakazí, rozpráší.

To se naštěstí nestalo a ani žádné masivní porušování jsem na místě nezaznamenal. Naopak. Lidé se mimo vlastní vozidla trousili jen na záchod, vždy s rouškami a v intenzitě srovnatelné s línou nedělní ulicí. Důvod byl na snadě. Z pódia do publika nemířila žádná zvuková aparatura a nejlepší poslech byl tedy skutečně přímo v autě. Stačilo v rádiu naladit patřičnou frekvenci.

A je potřeba říct, že ten zvuk byl skutečně dobrý. Kontakt kapely s publikem potom zajišťovaly velké obrazovky po obou stranách rovněž nemalého pódia. Takže lidé měli hudebníky takřka na dlani, i když parkovali někde v zadních řadách. Ano, synchronizace zvuku a obrazu neseděla. Když si navíc posluchači stáhli okýnka a do rádiového přenosu zněly i zdálky živé bicí, byl to skutečně trochu maglajz. Ale co je otravné na velkých a očekávatelně odladěných koncertech, dá se na takovéhle akci odpustit. Ostatně je to víc než sto let, co to milý Marconi zkusil bez drátů. A nezdálo se, že by si večer někdo o to méně užíval.

Není pochyb o tom, že Mirai za posledních pár let vyrostli v koncertně sebejistou partu. To dokázali i během show, kde jim místo potlesku bylo odměnou frenetické troubení klaksonů a blikání světlometů.

Zazněly písně z obou dosud vydaných desek. Od úvodní Yahody, před kterou kapela k pódiu dorazila mezi fanoušky v obřím pickupu. Přes hity Chci tančit, Anděl nebo Dítě robotí, kdy ze scény šlehaly plamenomety. Po přídavkovou Když nemůžeš, tak přidej. Nechyběly tradiční konfety, které si první řady tentokrát nemusely vymetat z vlasů, ale vypletát ze stěračů. Došlo však i na úryvek z We Will Rock You od Queen, kde se do typického rytmu přidávalo publikum na své klaksony.

Pojetím i prostředím to byla akce specifická a jedinečná, hudebně ovšem rozhodně neošizená, byť se dá pochopit, že bez rozdováděného kotle to muselo být pro hudbeníky minimálně zvláštní.

Drobné, ale významné plus patří pořadatelům, ale i divákům za to, že nejen tři hodiny trvající nájezd, ale i následné poměrně rychlé vyexpedování aut z areálu zvládli bez excesů a více než spořádaně. V opačném případě by to zážitek z příjemné show mohlo leda pokazit.

V hudebním světě je nyní v oblibě vyzdvihovat jakékoliv uspořádané akce s tím, že „se aspoň něco děje“. Po této stránce byl autokoncert kapely Mirai skutečně „něčím“. Jenže ono to ještě navíc bylo dobré a zábavné. A to je potom nejvíc.