Mirjam Landa: Zvykli jsme si na zákazy. Když mi bylo dvacet, smělo se všechno

V pražském Divadle Kalich se na příští rok chystá nové nastudování muzikálu Touha. Zrovna se konaly konkurzy. Zatímco se do divadla hrnuly desítky uchazečů, povídali jsme si s režisérkou Mirjam Landa nejen o Touze, ale i muzikálové scéně obecně.

Mirjam Landa a choreograf Allan Lemaja Foto: Divadlo Kalich

Jak to vypadá na konkurzech?
První den to byla dost katastrofa, druhý den to bylo lepší (rozhovor jsme vedli v úterý, pozn. redakce). Je to ale podobné, jako každý rok. Není moc z čeho čerpat. Člověk je rád za každého dobrého zpěváka, či tanečníka. Je to složité, nejsme země muzikálů, respektive není tady dost kvalitních lidí.

Slyšel jsem, že kdyby vás zde někdo opravdu ohromil, klidně mu dopíšete roli. Už se někdo takový objevil?
Byla tady jedna velmi mladá slečna, která mě hodně zaujala jako osobnost. I když neumím přesně říct, čím. Nemá tam ještě úplně roli, ale je možné, že něco vymyslím.

Do premiéry zbývá ještě rok a čtvrt. Proč děláte konkurzy už nyní?
Ono se to nezdá, ale mnozí už mají závazky, třeba i dva roky dopředu. Když chci dobré lidi, tak je potřeba některé věci dělat s předstihem. V této branži už to tak chodí. Tohle je teprve první kolo, pak bude druhé, po kterém si teprve řekneme, co všechno máme obsazené. Pak už půjdeme po konkrétních lidech, pro ně uděláme třeba jen privátní konkurzy. Následně začneme dělat na taneční koncepci. Ale už teď pracuji se scénografem a choreografem. Hlavní zkoušení bude příští léto.

Zmínila jste choreografa. Spolupracujete s Brazilcem Allanem Lemajou. Jak jste se k němu dostala?
Nebyl to žádný osud, že bychom se poznali v tramvaji. Někdo mi o něm prostě řekl, že je skvělý, ať se s ním sejdu, tak jsme si sedli na kafe a dohodli se. V této práci je důležité, abychom byli na stejné vlně. Jeden něco řekne a ten druhý reaguje: „Přesně tak to má být.“ A to jsme měli s Allanem od začátku. I na konkurzu se shodujeme na konkrétních lidech, máme stejné cítění. On má v sobě ten brazilský oheň, takže myslím, že bude jeho práce a přístup na výsledku znát.

V čem bude nové nastudování Touhy jiné než to původní z roku 2008?
Budou se měnit některé vedlejší postavy a s nimi tedy trochu i libreto. Ovšem linie a obsah zůstanou stejné. Úplně jiná však bude koncepce tance. Budeme používat prvky street dance. Některé jeho styly. Ten, na který se hlavně zaměřujeme, se jmenuje lockin’. Někde využijeme třeba poppin’. Na tanec kladu důraz vždycky. Snažím se být přísnější, i co se týče výběru herců a zpěváků. Obsazení bude prakticky úplně nové, možná až na jednoho člověka, ale to nechci prozrazovat.

S Krysařem se nové nastudování povedlo. Byla to pro vás inspirace zkusit to i s Touhou?
To nebylo kvůli Krysaři. Už předtím jsme říkali, že jednoho dne nové nastudování Touhy uděláme. Musím to ale cítit a musíte mít důvod, proč se do toho znovu pustit. A ten mám dost silný.

A sice?
Protože je úplně jiná doba. Je co vyprávět. Tehdy v roce 2008 byl svět ještě celkem v pořádku. Ale za tu dobu se hodně změnil. Zvykli jsme si na zákazy. A nemyslím teď jenom období koronaviru. Ale i předtím. Tohle nesmíte, předpisy rychlosti, zákazy kouření, to všechno je najednou normální. Když si vzpomenu na dobu, kdy mi bylo dvacet, to se smělo všechno a přišlo mi to lepší. Takže tyhle změny chci v novém nastudování akcentovat.

Co se týče prostředí, byl pro vás Kalich jasná volba?
V Česku moc velký výběr není. Ale s lidmi z Kalichu si rozumíme, cítíme důležité věci podobně a nechtěla bych ho opustit. Nemám žádný vážný důvod.