Naladěné lahve a hraní podle grafu, líčí Druhá tráva desku Díl první

Druhá tráva vydává desku, ze které fanouškům spadne brada. Nic takového totiž od bluegrassové legendy pravděpodobně dosud neslyšeli. „Já jsem se prostě chtěl na svoje písně podívat z jiné strany,“ vysvětluje Robert Křesťan zrod alba Díl první.

Kapela Druhá tráva Foto: Dušan Tománek

Na nahrávku totiž dohlížel britský producent Eddie Stevens, manžel Jany Kirschner. A zahraniční spolupracovník je také tím důvodem, proč deska nese tak neobvyklý název. Původně mělo vyjít dvojalbum originálních skladeb i coverů, než spadla covidová klec, stihla kapela dokončit jen prvních deset skladeb. Díl druhý by měl přijít příští rok.

Stevens zgruntu překopal způsob, jakým Druhá tráva kdy předtím nahrávala. „Třeba v písni Něco dobrého, což je v originále Tom Petty, jsme měli aranž rozpitvanou až na pixely. Každý hrál jen určitou část fráze. Měli jsme graf, kdy kdo má hrát a kdy kdo má vynechat. Nebylo to tak spontánní nahrávání, jako když si kapela sedne a začně na sebe reagovat. Tohle bylo vymyšlené až matematicky,“ líčí bendžista Luboš Malina. „Byla to výzva, strašně mě to bavilo a dostal jsem se tím skoro až do transu. Mám rád Radiohead nebo Sigur Rós a tady jsem cítil podobné náznaky.“

Křesťan potom líčí, že producent třeba na každou píseň rozestavěl jinak nástroje, použil třeba jinou sadu bicích a podobně. „My jsme byli dřív zvyklí, že se to všechno na začátku natáčení nastaví a za týden je deska hotová,“ vysvětluje původní návyky kapely, zatímco toto nahrávání připomnělo spíš přerod muziky v šedesátých letech, kdy se za každou cenu hledaly nové postupy. „Přesně tohle se dělo. Přes blány bubnů se házely utěrky nebo se hrálo na basu paličkami. Byla položená, Tomáš Liška mačkal harmonii a dva kolegové do ní bouchali. Slyšet je to v písni Proč bych měl pro tebe naříkat,“ pokračuje Malina.

Skladba Víš, co se říká je nahrávaná na lahve. V písni Na křídlech koní zase znějí sklenice s vodou, po jejichž hraně se přejíždí prstem. „A k tomu spousta normálních nástrojů, které však taky běžně nevyužíváme,“ dodává Malina.

Většinu desky tvoří covery písní od Stinga, Toma Waitse nebo Toma Pettyho. „Vybíral jsem je na základě svého osobního vztahu k nim. Jsou to písně, které mě nejvíc zaujaly, když jsem je slyšel poprvé. A dodnes mě baví,“ vysvětluje Křesťan, proč se na album dostaly zrovna předělávky songů jako Stingovy Why Should I Cry for You nebo Hurt od Nine Inch Nails.

Do písně Kam složíš hlavu si Křesťan a spol. přizvali letité souputníky ze Spirituál kvintetu, bohužel se na nahrávce neobjevil letos zesnulý Dušan Vančura. „Dušan ještě žil, ale neměl zrovna čas,“ říká Křesťan. „Ale snažili jsme se o něj bojovat, zkoušeli jsme, jestli by přeci jen nešlo, aby přijel,“ dodává Malina.

Druhá tráva bude příští rok počítat třicet let na scéně, na velkolepou oslavu se však nechystá, Křesťan tvrdí, že na to prostě není. Ovšem k albové novince má připravené ambiciózní turné. Pokud opatření dovolí, mělo by se hrát od poloviny listopadu do konce roku. „Některé koncerty jsou už teď dvakrát přesunuté, tak se kdyžtak přesunou potřetí,“ komentuje to Křesťan lakonicky.

Při poslechu netypicky znějící desky se nelze pozastavit nad tím, jak asi budou ta vystoupení vypadat po stránce aranží. „Já si myslím, že výjimečně budeme muset uspořádat zkoušku. A rozdělit si úkoly tak, aby to znělo podobně,“ směje se Křesťan. „Nebo najmout deset dalších muzikantů,“ dodává Malina rovněž se smíchem. Ale vážně. Jak to bude? „Čtyři písničky z desky už hrajeme a mají podobu, která neodpovídá do puntíku nahrávce. A stejně tak budeme postupovat i u toho zbytku,“ uzavírá Křesťan.