Naše hudba nemůže fungovat jen jako podkres, říkají Purplefox Town

Za art rockovou kapelou Purplefox Town se skrývá chlapecká čtveřice, která spolu hraje od roku 2015. Už 14. února vydávají zpěvák a klávesista Adam Vokáč, kytarista Ondřej Svoboda, bubeník Štěpán Bína a basák Jan Hájek druhé album Who is Malkallam.

Purplefox Town Foto: archiv kapely

Jak prožíváte pandemickou situaci? Věnovali jste se více hudbě?
Štěpán: Je čas i na jiný věci, ale i tak jsme využili volný čas hlavně ke skládání nové hudby. Dokonce teď zkoušíme častěji než normálně, což je zvláštní. Rádi tvoříme novou hudbu, nechceme jen projíždět pořád dokola koncertový set.

Štěpán hraje ještě v kapele The Silver Spoons, co vy ostatní, máte zkušenosti také z jiných kapel nebo hudebních projektů?
Ondřej: Já začal hrát prvně s Adamem, a nějak mi to zůstalo. A když nepočítám občasný jamování s cizími lidmi, a absolventské koncerty v zušce, tak asi ne.
Adam: S Ondrou jsme založili první kapelu Pocket Issues, ze které se postupně staly právě Purplefox Town.

Hrajete spolu od podzimu 2015, když nebudu počítat výměnu na postu basáka, hodně jste se od té doby změnili?
Adam: Myslím, že jsme se hlavně naučili jinak vnímat hudbu. Více jí rozumíme a podle toho taky skládáme. Přijde mi, že dřív bylo naše hraní spíš nahodilý proces. Teď když tvoříme, tak už nějak víme, co děláme, jak se toho chopit.
Ondřej: Na začátku jsme dělali spíš zvuk než hudbu. Měli jsme představu o tom, jak chceme, aby to, co složíme znělo a působilo, ale na formě nebo harmonickém postupu nám už nezáleželo. Teď nad vším více přemýšlíme, což je možná ten důvod, proč nám všechno hrozně trvá.

Jste pořád alergičtí na slovo psychedeličtí, nebo už jste se s ním více sžili?
Štěpán: Už je to lepší, protože Adam už ho používá míň. Dřív, jakmile Ondra zapnul efekt a ozvalo se “bzzz”, tak Adam řekl: “Jee, to je psychedelický.” Teď si naopak občas říkám, že by naše jemnější songy chtěli víc psychedelických prvků.
Adam: Když řekneš, že jsme psychedeličtí, člověk si o kapele udělá hned nějakou představu, někam si tě zařadí. Pod psychedelií si navíc každý představuje něco trochu jiného, protože každý vnímá žánr jinak. Pak jsou lidi naštvaní, že nezníme víc jako Led Zeppelin.

Kdy je podle vás nejvhodnější chvíle na poslech vaší hudby?
Ondřej: U sexu.
Adam: Fakt? Mně přijde, že je teda úplně asexuální. Já myslím, že naše hudba nemůže fungovat jako podkres nebo podklad, člověk se na ni musí hodně soustředit, když ji poslouchá.
Ondřej: Ano, snažíme se dělat articifální hudbu, to znamená, že se soustředíš jen na ni. Že ti nehraje v kavárně, zatímco si s někým povídáš, nebo když jedeš v autě. Jako kdybys šel na koncert vážné hudby, nebo já bych alespoň chtěl, aby ji tak lidé poslouchali.

Čtrnáctého února vám vyjde album s názvem Who is Malkallam, kdo to vůbec je Malkallam?
Adam: To je právě tak skvělá otázka, že jsme se tak rozhodli pojmenovat celý album.
Ondřej: Malkallam je životní postoj.
Štěpán: Vždyť je to člověk, ne?
Ondřej: My to asi nemůžeme říct, protože album jednak ještě nevyšlo a odpověď se dá najít tam.
Adam: Nicméně, a to asi kluci ani neví, Malkallam byla postava z jedné fantasy ságy, co jsem četl jako malý a tenkrát na mě jméno tak zapůsobilo, že jsem mu chtěl vzdát čest.

Kdybyste měli objektivně zrecenzovat vaše album, co byste řekli?
Štěpán: Podle mě je asi nejdůležitější, že má být z jiného časoprostoru, než co je teď.
Adam: My jsme k albu od začátku přistupovali s tím, že si ho budeme dělat sami a tím pádem nebude mít tak vinimraný zvuk. Ale spoustu nedokonalostí a chyb jsme na něm nechali právě kvůli tomu, že jsme udělali staře znějící album, abychom si zvuk mohli obhájit.
Ondřej: My jsme se snažili nahrávat co nejvíc jako celá kapela, což se dneska už tolik nedělá, protože se to nevyplatí, pokud si nezaplatíš studiový hráče. Ale chtěli jsme tím zachytit okamžik, kdy hudba vzniká. V době, kdy hudbu vytváříš v počítači a máš milion možností, jsme si řekli, že právě nedokonalosti dodají albu na autentičnosti. Album sice vychází až teď, ale reflektuje hlavně dva poslední roky a co pro nás znamenaly.

Album je založené na fiktivním fantasy světě, kdo s tím nápadem přišel?
Ondřej: Já si pamatuji, že jsme si jednou sedli na deku a řekli si, že teď vymyslíme koncept dalšího alba. A nakonec jsme vymysleli fiktivní svět i s vlastním časoprostorem.
Adam: Který jsme hodně měnili podle toho, jak se zrovna hodil do jaké písničky. Původní představa byla dost odlišná, ale každá písnička ji posunula někam trochu jinam.

A jak byste svět více popsali, víte třeba alespoň jeho název?
Adam: Víme, ale asi ho nechceme prezentovat , aby si každý mohl tyhle věci vyluštit z písniček. Když jsem psal většinu textů, snažil jsem se, aby každá skladba dávala smysl i bez vymyšleného světa, a s tím světem měla jen jakousi přidanou hodnotu.

Napadlo vás, že byste k albu vydali i tištěný příběh?
Adam: Zvažoval jsem to, že by příběh sloužil jako indicie, ale nakonec jsem došel k tomu, že bude lepší, když si bude moct každý v albu najít to svoje. Ale udělal jsem alespoň pomocný graf, kde je osa zla a osa čas, jako zlo v čase, víc indicií nemám.

Budete vydávat i fyzická cédéčka?
Adam: Určitě, měli jsme v plánu původně i vinyly, ale kvůli krizi jsme si řekli, že se radši uskromníme, takže jsme skončili asi u sto dvaceti cédéček.

Kupujete si vy vůbec ještě cédéčka?
Štěpán: Já mám doma gramofon, takže si kupuji hlavně vinyly. Cédéčka si kupuji hlavně na náhodných jazzových koncertech, když mnohdy ani nevím, jak se kapela jmenuje, ale něčím mě zaujala.
Ondřej: Já si teď nemůžu dovolit ani platit Spotify, natož si kupovat cédéčka.

Jaký je váš nejsilnější zážitek spojený s kapelou?
Štěpán: Já mám asi nejradši naše soustředění. Když se probudím vedle Ondry a Honzy, kteří spí až do jedenácti, takže s Adamem vstaneme kolem deváté a jdeme do provizorní zkušebničky, něco řešíme, pak se přidají kluci, zajamujeme si, najíme, pak zase chvíli hrajeme, večer jdeme ven.
Ondřej: Já vzpomínám rád na to, když jsme se spolu koupali v kašně v Českých Budějovicích.

Co plánujete po vydání alba?
Adam: Až pokryjeme vše kolem vydávání, máme naplánované další kapelní soustředění, abychom mohli začít vymýšlet novou kapitolu. Naplánovat úplně od základů vše, co bude příště.