Něco si přej, zahrajeme! Když kapela funguje jako online jukebox

Nasednout do dávky, odvézt se do kulturáku na Vysočině a tam dvě hodiny hrát hity na přání… diváků přes internet. Takový je zhruba plán jukebox bandu, se kterým vyrazil Ondřej Fencl do Nového Města na Moravě.

Kvartet na pódiu sice s gustem, ale trochu s nejistotou dává Traktor od Visacího zámku. Ono s akustickou kytarou a perkusemi tahle punková odrhovačka taky nešlape, jak by měla. Ale přání je přání. Ondřej Fencl se svou ad hoc postavenou bandou vyrazil hrát jako jukebox. A fanoušci si přes Facebook přejí různé kousky. V sále pro pár set lidí v kulturáku v Novém Městě na Moravě jsou jen kamery. Ale i tak se hudebníci snaží dávný hit odehrát se ctí. Akorát se následně ukáže, že divák si od obrazovky žádal nějakou písničku od kapely Traktor.

Dvě hodiny vtipů a drbů

Ten výlet jinak začíná jako vždycky. V Libni nabíráme nástroje, na Žižkově Matěje Belka (byl hostem našeho podcastu Mixtape, poslechněte si), jenž se těší, že otestuje aparát, který v koroně zahálel. A že bude v dodávce moct používat slova, jež doma s malým dítětem neuplatní. Humory tedy jedou, ale jsou nepublikovatelné.

I další zastávka je klasika. V Mirošovicích má přisednout flétnista a saxofonista Ondřej Klímek. A protože se čeká, tak to jde od koulovačky po okamžik, kdy nejmenovaný člen ansámblu zkouší tloušťku ledu na místním rybníku. Naštěstí zvládáme pokračovat bez asistence hasičů. „A vy si ještě pamatujete, který benzínky na dé jedničce stojí za to?“ jde autem dotaz. „Bohužel budete muset vzít zavděk tou první. Nemám naftu,“ odtuší řidič, jinak pro tento večer i perkusionista a také můj rodný bratr Michal Hnátek. Na benzínce zjišťujeme, že se nevaří. („A vy jste přijeli ze zahraničí?“ podivuje se paní za pultem našemu údivu.) Natlačíme nějaké bagety a pokračujeme dál.

K lepšímu jde historka, který český zpěvák musí cestou z Liberce stavět sedmkrát a proč. Nepublikovatelné.

„Je dobrý říct si aspoň, čím začneme,“ zkouší kapelník cestou zhruba vyladit setlist. To třeba kdyby si lidi nepřáli. Nebo naopak – přáli si něco, co nejde zahrát. Takhle o pár hodin později kapela odmítá zkoušet Sáru od Trabandu. „Nedáme text,“ dušují se. O dvě písně později na pódiu přistávají vytištěná slova. Takže se tomu nedá vyhnout, ale dopadne to celkem dobře.

Po dvou hodinách vtipů a muzikantských drbů dorážíme do Nového Města na Moravě. Zdejší kulturní dům disponuje krásným sálem i pódiem. Sál, jak víme, zeje prázdnotou. Jen zvukař, kameramani a úplně vzadu leží nachystané obložené mísy. Protože na co zprovozňovat šatnu, když lidé nepřijdou.

Připravené praktikábly pro vyzdvihnutí bubeníka jdou pryč: „Budeme stát v jedné řadě. Jako Divokej Bill!“ Poněkud rozjívený Belko na zvukové zkoušce přikládá k mikrofonu iPad a hraje z něj jakési saxofonové zvuky. „Ty vole, já hledám, kde hraje ságo!“ diví se zvukař. „On hrozně dlouho nestál na pódiu,“ vysvětluje s úsměvem Fencl.

Perné chvilky s Yesterday

A pak se to úderem sedmé rozjede. Na začátek Blues pod Petřínem, Fenclova vlastní. A pak už vesměs nejrůznější hitovky tuzemské provenience. Dětské šaty od Kalandry, Nad stádem koní od Buty, zmíněný Traktor, Krylův Anděl, Osmý den od Olympiku, Mišíkova Proč ta růže uvadá… A ještě jedna Fenclova, konkrétně Urpín z aktuální desky jeho kapely Hromosvod. (O albu čtěte rozhovor Zpívat lidem vlastní texty je největší rajc.)

Diváci si přejí Yesterday, kde si asi zase nikdo netroufne na text, a tak jsem na pódium vyvolán i já. (S Fenclem už přes dvacet let hrajeme v Beatles revivalu, a tak mi asi věří.) Stoupám si k nejbližšímu mikrofonu, zpívám, co to jde a po očku pokukuju po svých nových spoluhráčích. Tady si moc neužijou, pomyslím si. Sloka, refrén, sloka, refrén… „Teď sólo,“ volá Fencl. Tak přenechám prostor Klímkovi a doufám, že se všichni následně zvládneme chytnout na refrén. Vyšlo to. Ale radši vyklízím prostor nechávám pódium povolanějším.

Písniček na přání přibylo. „Čti mi je všechny, něco vybereme,“ žádá Fencl. „Indiánská dýmka míru? To se mi líbí, tu zahrajeme hned,“ hlásí. „To dáte v pohodě,“ obrací se na kolegy. Pecku od Žlutýho psa startuje jen sám s klavírem, ostatní se postupně skutečně přidávají.

A jedeme dál. Ej padá, padá rosenka, Kdybych já byl kovářem… „Tenhle koncert je vlastně naopak. Normálně se muzikanti dopředu naučí písničky, a pak je hrajou na koncertech. Tady hrajeme písničky, a pak se je po koncertu naučíme,“ tvrdí Fencl. A je fakt, že První signální od Chinaski kapela lovila v živém přenosu tak dlouho, až se zní nějak elegantně vyvlíkla. Podobně to ostatně dopadlo s požadavkem zahrát něco z tvorby Kumštu.

Zato pěkně sednul „Hlupák Vácha“, jak byla uvedená pecka Katapultu. Taky Dívka s perlami ve vlasech, kterou si diváci žádali v maďarštině, byla velká výzva. Frekvence slov Budapešť, Nagymaros a halászlé už byla neskutečná! Zahladila to Šípková růženka od Schelingera. 

Vnouček tancoval a usnul

Po dvouhodinovém koncertu vládne opatrná spokojenost. Hlavní cíl, potěšit lidi a sami si užít nedostatkových pódií, se podařilo naplnit dostatečně. „Minulý týden ve Vysokém Mýtě chtěli diváci Mišíka a podobně, to bylo, jako bychom si to psali sami,“ hodnotí Fencl. „Teď třeba u toho Katapultu jsme se trochu zapotili.“

Nezbývá než zabalit, naložit, inkasovat honorář, vyrazit, vybrat vhodnou benzínku k občerstvení. Prostě zase běžná muzikantská klasika. V autě na dálnici potom ještě chodí ohlasy od příbuzných a kamarádů: „Dvouletý vnouček s vámi tancoval do rytmu, a pak usnul.“

A jakou větší poctu si může muzikant u online streamu, kde se kotel pod pódiem fakt nevytvoří, vlastně přát.