OHLÉDNUTÍ: Krásný ztráty jsou festival vystavěný na pohodě

Pořadatelé Krásnejch ztrát Live svou dvoudenní přehlídku inzerovali coby „malý velký festival“, kterým se víkendová událost v dobách trvajících koronavirových omezení skutečně stala. Michal Prokop a jeho hudební hosté se postarali o další milou záležitost.

Prokop sám avizoval, že letos při open air akcích se poprvé víc bojíme covidu než počasí. Déšť sice v pátek večer přítomné potrápil. Ale vzhledem k tomu, že kvůli bouřkám dokonce nějaký čas nejezdily vlaky na Benešov, je těch pár promoklých svršků z koncertu Michala Ambrože ještě malá daň za zážitek.

A těch bylo plno. Silný line up festivalu lákal spíš starší publikum, mezi hudebními veterány byla příjemnou změnou třeba kapela Lanugo Markéty Foukalové. Potěšili rovněž Buty v dobré formě.

Monkey Business, kteří to do publika možná až příliš hlasitě napumpovali v sobotu večer, dali dokonce jednu písničku z chystané desky. Vzhledem k tomu, že po internetu už kolují fotky Michala Prokopa z nahrávacího studia, možná se mohl nějakou novinkou pochlubit i on. Nicméně sety jeho Framus Five v pátek nebo Luboše Pospíšila v sobotu byly prostě „jen“ standardně dobré. Nic proti tomu, kapely mají svoje zajeté programy, ale pro člověka, který je v posledních letech viděl třeba několikrát, už to trochu ztrácí půvab.

Sobotní program odstartovala předpremiéra dokumentu Až si pro mě přijdou…, který sleduje nejen Prokopovy hudební osudy a jejž Česká televize odvysílá na podzim.

Následně došlo na trio Prokop, Andršt, Hrubý, jehož vystoupení bohužel patřilo spíše k nudnějším. Ve vší úctě k hostiteli a s pochopením k tomu, že pánové se chtějí předvést se svými sóly. Když se napíše, že do hodinové setu se vešlo snad jen pět písní, asi si každý udělá představu. Přitom v bluesovém klubu by to musela být parádní intimní záležitost.

Naopak závěr festivalu orámovalo jedno z nejlepších představení. Ostatně kapelu The Atavists mnozí považují za tuzemské koncertní premianty. Právem. Tam, kde našláplý funk Monkey Business působil až příliš nařvaně, jejich řízný a trochu špinavý rokenrol burácel naprosto oprávněně.

Škoda, že tolik lidí odešlo kempovat nebo cestovat domů před nimi. Připravili se třeba o skvělou coververzi písně Noc je můj den, v níž se přidal zjevně neméně překvapený Prokop. Podání Adama Krofiana a The Atavists dalo vzpomenou na obdobně výbušnou a kytarou prodchnutou verzi, kterou si před lety na Prokopově koncertu k šedesátinám v Lucerně střihl Zdeněk Bína z minus123minut. Největší událost celého víkendu.

Nicméně aby se jen nechválilo, dva vroubky milá hudební přehlídka měla. Kdokoli měl na starosti LED obrazovku na pódiu, ať to příště nedělá. U večerních vystoupení to ještě docela sedělo, ale když se odpoledne za kapelami míhaly animace připomínající ponejvíc laciné spořiče obrazovek našich počítačů, na atmosféře to dvakrát nepřidávalo.

Druhá výtka nemíří přímo za produkcí přehlídky, ale dojem bohužel srážela též. Rozumím tomu, že personál všetického statku je nachystaný spíš na dynamiku svatebních hostin, ale když v restauraci čekáte na chaotické placení půl hodiny a ve stísněném prostoru horního baru se jede nelogickým systémem tří front (zvlášť na pivo, na nealko a panáky a na kasu), návštěvníka to víc otráví, než občerství.

Jinak samozřejmě velký dík za hudební zážitky. Letos v létě se počítají takřka na prstech jedné ruky, a proto je každý cenný.