Zase mě koncerty nabíjí energií, říká po éře v Chinaski Škoch o kapele Napořád

Loni vzniklou skupinu Napořád jsme zastihli při soustředění na zámku Modletice. Nové písničky vznikaly převážně během karantény. Představili je bývalí členové Chinaski Ondřej Škoch a Petr Kužvart a s nimi Bára Fialová a Josefína Čermáková.

Jak vůbec vznikl nápad na novou kapelu Napořád?
Ondřej: Loni jsem natočil sólové album Řekni napořád a díky tomu jsme vytvořili skupinu, která vlastně hrála repertoár toho alba. Pak vykrystalizovala sestava nás čtyř jako frontlinerů – dvě holky a dva kluci. Začalo nás to bavit, a tak jsme si řekli, že společně založíme skupinu Napořád.
Bára: No, a pak přišel koronavirus. Ale nám se z té situace podařilo dostat nejvíc, co jsme mohli. Máme čtrnáct nových písniček, na kterých se každý z nás nějakým způsobem podílel. Během víkendu jsme měli první zkoušku naživo, a byl to mazec.
Ondřej: Původně jsme měli připravené tři písničky, který jsme chtěli natáčet ve studiu jako singly. Pozvali jsme ke spolupráci světového producenta Clinta Murphyho. Ale v týdnu, kdy měl dorazit, se zavřely hranice.

Mezitím jste dělali na nových písních aspoň na dálku. Jak to probíhalo?
Josefína: Všichni jsme byli zavření doma, ale hodně jsme komunikovali přes Skype. Poté, co nám odpadlo nahrávání, došli jsme k tomu, že nejlepší bude, když každý začne intenzivně makat na nových věcech. Přes Skype jsme třeba i jamovali, což bylo vtipné, protože tam byla různá zpoždění zvuku i obrazu. Situace pro nás byla přínosná, dali jsme dohromady hodně písniček.
Ondřej: Měli jsme několik rozdělaných věcí, třeba ještě z dob Chinaski. Bára začala psát texty, Jožka muziku, texty nám píše i Viktor Hlobil a moje žena Alice. Vytvořili jsme tedy takový tým, který vychrlil vlastně každý týden jednu píseň.
Petr: Ty skladby jsou různý, pávě proto, že jsou od různých autorů.

Petr Kužvart na zkoušce kapely Napořád Foto: Jáchym Grohman

Dokonce jste na dálku natočili i klip k písni Obloha…
Petr: To je starší písnička, Ondra je autor hudby, Viktor Hlobil autor textu. Po těch různých videohovorech přišel nápad, že zkusíme něco takhle nahrát. Z toho pak vzešel impuls dělat vlastní písně. Byl jsem v Jablonci nad Nisou a vždycky jsem slyšel jen výsledek. Musím říct, že ostatní byli strašně pracovití a na Skypu byli skoro pořád. Když se všechno začalo povolovat, už jsme se s Ondrou scházeli i osobně u něj ve studiu a na písničkách dělali dál.
Ondřej: Nakonec přišla i písnička od Kužiho. Tím jsme ten kruh uzavřeli a řekli si, že musíme začít zkoušet.

Zaujalo mě, že singly mají místo vás nakonec vybrat fanoušci na sociálních sítích. Jak to bude vypadat?
Ondřej: Nejdříve s kamarády vybereme pět písniček. Finální výběr těch tří, které chceme natočit s Clintem, bude na lidech. My totiž už nemáme odstup. Skladeb už je teď víc, a tak se může náš původní výběr změnit.

Josefína Čermáková na zkoušce kapely Napořád Foto: Jáchym Grohman

Jste čtyři frontmani, naživo však hrajete ještě s dalšími muzikanty. O koho jde?
Ondřej: To je kapela, která hrála repertoár Řekni napořád. Na baskytaru hraje Petr Tichý, se kterým jsem před pětadvaceti lety hrál v kapele Manon 15, což bylo v době, kdy jsme s Kužim hráli v Šum svistu. Podobně dlouho se znám i s Honzou Linhartem, výborným bubeníkem. Ten však u nás v kapele hraje na klávesy. Náš bubeník Tonda Jína je zase Honzův žák, který mimochodem učil na bicí i mého syna. Vzniklo mezi námi něco tak hezkého, že jsme se vždycky z koncertů a zkoušek vraceli nabití energií a radostí. A my víme, jak to vypadá, když to tak není.

Čtrnáct písní, to už je materiál na desku. Přemýšlíte o ní?
Ondřej: Ano, ale je možné, že nebudeme vydávat CD, protože současná doba tomu nenahrává. Prostě vydáme čtrnáct písní, který vyjdou na streamovacích službách, vymyslíme nějaký model, aby to bylo pěkné pro lidi. Máme na webu krásné příběhy nás čtyř. To bychom mohli dávat jako bonus k těm písním. Po těch třech singlech určitě natočíme celou desku, nejspíš s Jirkou Maškem tady v Modleticích. V sobotu 20. června zde odehrajeme koncert pro těch padesát lidí, kteří nám pomůžou vybrat singly, a koncert budeme zároveň streamovat.
Petr: Budeme potřebovat zpětnou vazbu na písničky, jestli to funguje. Snad se dostaneme k úspěšnému cíli a Clinta k nám z Anglie pustí. Doufáme v srpen.

Bára Fialová na zkoušce kapely Napořád Foto: Jáchym Grohman

Máte v plánu i nějaké další koncerty?
Ondřej: Koronavirus nám všechno zrušil, ale teď už se pořadatelé menších akcí zase ozývají. Budeme hrát třeba 16. srpna v Ústí nad Orlicí a máme potvrzených i několik dalších koncertů. V červenci bychom chtěli udělat v Tróji open air vystoupení se vším všudy, 17. července zahrát na Fabrika Festu, 31. července v Malé Lečici a 22. srpna na festivalu v Družci.

Ještě se vrátím k názvu kapely Napořád. Má to nějakou symboliku?
Ondřej: Já si troufám říct, že ano. Protože my s Petrem máme za sebou opravdu hodně dobrých i špatných věcí. A já vnitřně cítím, že takhle už to chci napořád. Vím, že to zní trochu jako klišé, ale myslím, že si to můžeme po těch letech dovolit. A našli jsme k sobě dvě krásné holky, co nádherně zpívají. To je to nejlepší, co nás moho potkat. 
Bára: Nám je tady taky hrozně dobře. Z koncertů odcházíme úplně jako z wellness, prostě nabité. To s každou kapelou nezažijete.
Josefína: V kapele mezi námi funguje skvělá chemie. Sedli jsme si i lidsky, a to se pak člověk nebojí otevřít. Přestali jsme se bát vytáhnout svoje vlastní nápady a dopadlo to skvěle. Je to celé strašně uvolněné a doufám, že je to znát i z písní.

Holky, vy se také znáte už déle, podobně jako Ondřej s Petrem, že?
Josefína: Ano, byly jsme spolužačky na konzervatoři. To už jsou dva roky od dokončení, takže se známe osm let. Je příjemné, že se ty osudy propojily.

Kapelu Napořád tvoří (zleva) Bára Fialová, Petr Kužvart, Ondřej Škoch a Josefína Čermáková. Foto: Aneta Jodar

Dva kluci, dvě holky. Četl jsem, že jste se inspirovali skupinou ABBA.
Ondřej: Já o tom nechci nějak extra mluvit, aby se nestalo, že nám někdo omlátí o hlavu kapelu ABBA. Jeli jsme s manželkou Alicí do Stockholmu s plánem navštívit jejich velkou výstavu. Měl jsem v hlavě nějakou vizi, ale furt jsem ji neuměl přesně uchopit. A pak jsem šel na tu výstavu, strávil jsem tam čtyři a půl hodiny a vůbec jsem nechtěl odejít, protože mě úplně uchvátila. ABBA je ve všech, a to nemusíte být velký fanoušek. Je v tom něco dokonalého, co u nás, ani ve světě nikdo nedělá. Tak jsem si řekl, že to zkusíme. Prostě čtyři hlasy. Chceme to dělat tak, aby se lidi bavili.

Pánové, musím se zeptat na Chinaski. Jak vůbec váš nucený odchod s odstupem času berete. Viděli jste se s někým z bývalé sestavy?
Petr: Vídáme se s Otou a se Štěpánem. Nebylo to lehké, ale začali jsme hned asi po dvou měsících hrát. Měli jsme program pro děti EduRockShow a Ondra měl svůj sólový projekt. Hraní už máme zažité. Pro mě třeba bylo nejtěžší skládat nové písničky. Musel jsem to odložit, protože jsem věděl, že to je pro mě problematické. Teď máme nové věci, vizi i víru, že si to užijeme.
Ondřej: S Frantou Táborským a Michalem Malátným jsem se neviděl od té doby ani jednou, ani jsme spolu nemluvili. Pro mě je to uzavřené, ale jestli někdy přijde čas, kdy se potkáme a něco si řekneme, proč ne. Jsem tomu otevřený, ale nevyhledávám to. Michal tehdy řekl, že to chce zažít celé ještě jednou s někým jiným. Ale to přesně zažíváme my. Oni pokračují tam, kde skončili, ale my si to opravdu zažíváme znovu a musíme si vše vybojovat. Ale jsem za to vděčný, protože je to inspirace a radost. Loni jsme museli zrušit nějaké koncerty pro nezájem, ale to byl můj repertoár, který byl víc intelektuální. Ale to už se teď nestane, jsem přesvědčený, že nové písně a nová kapela budou fungovat.