Osvobozené divadlo. Písně z jeho dílny jsou dodnes hity

To, že bude Osvobozené divadlo slavit úspěch a bude se lišit od ostatních velkých scén té doby, bylo jasné již od prvního odehraného představení. Důvodem byl zcela revoluční přístup přenesení tehdejších literárních směrů, jako byl futurismus a poetismus, do divadelních inscenací. Nechyběl ani důraz na kontakt s divákem, hra se světly a zařazení většího množství písní. Mezi prvními uměleckými vůdci v té době velmi silně levicově zaměřeného divadla byli například režiséři Jiří Frejka či Jindřich Honzl.

Největší rozmach zažilo Osvobozené divadlo na přelomu 20. a 30. let minulého století, kdy na jeho prknech zazářila autorská dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich. Nejprve se představili se svou hrou Vest pocket revue. Hrála se v Umělecké besedě, dnešním Divadle Na Prádle. Později ikonická dvojice inscenace hrála spíše jako varieté. Na pódiu často využívali situačního humoru, nosili klaunské převleky a prováděli artistické kousky. Jejich komické scénky obsahovaly velmi inteligentní a propracovanou formu humoru, což jim přidalo na jedinečnosti. Jedním z nejdůležitějších přínosů pro divadlo a charakteristickým znakem Osvobozeného divadla se staly takzvané forbíny. Šlo o krátké rozhovory vedené před samým začátkem představení, když byla opona ještě dole.

Jelikož nám jde hlavně o hudbu, pojďme dál. Ke dvěma kamarádům, kteří spolu studovali práva, se přidal Jaroslav Ježek, který se postaral o hudební doprovod k textům Voskovce a Wericha v rytmu pravého prvorepublikového swingu a jazzu. Písně Život je jen náhoda, Tmavomodrý svět, Nebe na zemi, Klobouk ve křoví nebo David a Goliáš, které vznikly v dílně této trojice, zná dodnes snad každý.

Poprvé vystoupil v rámci Osvobozeného divadla Ježek v únoru roku 1927 se svými klavírními improvizacemi. Publikum mu vybralo náhodně několik slov a Ježek dokázal během představení složit text i melodii k nové písni s použitím daných slov.

V roce 1930 se soubor přestěhoval do divadelního sálu U Nováků (dnes sídlo divadla ABC). Osvobozené divadlo se těšilo prudce stoupající popularitě vzniklo i několik filmů podle her Voskovce a Wericha i s písněmi Ježka. Jenže slávy si užily už jen několik let. V roce 1933 se v sousedním Německu dostal k moci Adolf Hitler. Voskovec s Werichem se v té době rozhodli svou tvorbu orientovat trochu odlišným směrem a přesunuli se k nekompromisní politické satiře s výraznými antifašistickými prvky. Například v inscenacích Osel a stín nebo Kat a blázen. Atmosféra postupně houstla a v roce 1938 byla divadlu odebrána konfese, což znamenalo definitivní konec. Všichni tři autoři byli nuceni emigrovat do USA.

Po návratu z exilu se Voskovec a Werich, už bez zesnulého Ježka, snažili Osvobozené divadlo obnovit, ovšem bez většího úspěchu. Nálada v poválečném Československu nebyla nakloněna politické satiře. Werich v Československu zůstal a proslavil se nejen jako herec, ale i spisovatel, než zemřel v roce 1980. Voskovec znovu emigroval do USA, kde se věnoval filmu až do své smrti roku 1981.

Zlatá éra Osvobozeného divadla v čele s Voskovcem, Werichem a Ježkem trvala zhruba deset let, za to ovšem přinesla spoustu nového a jedinečného. Není divu, že si stále připomínáme jeho někdejší slávu skrz ikonické divadelní inscenace a nezapomenutelné písničky.

Ostatně, objevily se pak i v různých filmech, například v Tmavomodrém světě Jana Svěráka. Nebo skladba Nebe na zemi ve snímku Pelíšky.