Pandemie znamenala pilování. Každá písnička je vymazlená, hlásí Wohnout

Kapela Wohnout své fanoušky nezklamala a po dvou letech doručila novou desku. Parta okolo zpěváka Matěje Homoly album nazvala HUH! a sám frontman od ní čeká velké věci.

Je album HUH nejlepší, jaké Wohnouti natočili?
Kdybych měl soudit podle vlastní obliby, dal bych ho na druhou příčku za desku Našim klientům, na třetím pak mám Pedro se vrací. Věřím, že si HUH podobně oblíbí i fanoušci, protože má pohodovou náladu a hlavně vybroušené songy. Já mám například nejradši písničku Tercie, která není moje, ale bráchy, a já k ní přišel jako obyčejný posluchač. Je to song, který mi hodně zlepší náladu.

Ovlivnila tvorbu desky pandemie koronaviru?
Ano, ale překvapivě spíš pozitivně. Máte nějakou energii, která je určená pro hudbu, a buď ji vrazíte do koncertů, nebo do tvorby nový desky. My jsme pandemii využili k tomu, že jsme si všichni sedli a začali intenzivně makat. Každý z nás už má doma malý studio, kde může nahrávat sám, a pak to virtuálně dávat dohromady s ostatními. Letos jsme do toho opravdu šlápli, proto je ta deska tak rozsáhlá a propracovaná. Dřív jsme některé písničky vyplivli narychlo, teď se ale každé dostalo pořádné péče a jsou vymazlený.

Hrajete spolu už pětadvacet let. Je těžké hledat novou múzu?
Vydáváme desky ob dva roky, přičemž ten první bych označil za prázdniny, protože jen přehráváme dobře známý věci. Pak se ale na další rok musíme zavřít doma a nahodit se do jinýho módu, což je po těch prázdninách hrozně těžký. Už od druhý desky je totiž problém hledat motivaci. Teď už ale máme s bráchou určitý postupy, jak se do toho zase dostat. Člověk třeba vytáhne starý nápady, začne je obrušovat, tím se trošku naťukne, a pak začnou přicházet nové myšlenky.

Takže inspirace nikdy úplně nevyschne? Nebo dokonce – neměli jste někdy chuť s tím seknout?
Občas je období, kdy si říkáte, že to není úplně to, co byste chtěl dělat, nebo jste přepracovaný. Někdy mám takové myšlenky, že bych se chtěl věnovat něčemu jinému, stejně tak třeba brácha. Jsou to takový občasný chmury, ale vždycky se to dalo zase do kupy.

Některé kapely se po delší společné tvorbě rozhodnou změnit styl nebo experimentovat. Cítili jste někdy takovou potřebu?
My vlastně experimentujeme od druhý desky, která byla dost plochá, co se týče hudby a nálady. Od toho alba jsme se rozhodli, že budeme zkoušet nový věci. Jasně, že to nemůžeme přehánět, ale můžeme si dovolit v rámci žánru odskočit na jednu písničku někam jinam. V téhle desce je to song Poštovní, který je i s vokály laděný do třicátých let.

Koronavirus pravděpodobně ze všech sektorů zasáhl nejvíc kulturu a řada kapel se dostala do finančních problémů. Jak moc se dotkla pandemie vás?
Nikdo z naší kapely nepadl na držku. Jsme starší lidi, občas je vidět i záblesk rozumu, a proto máme i něco našetřeno. Ale třeba Jirka Zemánek začal rozvážet potraviny. Ne snad, že by mu chyběly peníze, prostě jen nechtěl sedět na doma na zadku. Naštěstí taky nikdo z naší kapely není takový pacient, aby trpěl tím, že půl roku nemůže hrát. Mám kámoše, kterým hrozně chyběl chyběl aplaus a vůbec publikum, u nás to ale tak žhavý nebylo. Těšili jsme se na první koncert, ale nebylo to tak, že by se to nedalo přežít.

Jaké to vlastně bylo po dlouhé době stát znovu před živým publikem?
První vteřiny nás zaskočily, pak se to ale rychle srovnalo a nepoznali jsme rozdíl. Od tý doby už jsme zase v tom rozjetým vlaku, který dobře známe. Tohle léto je ale trochu náročnější tím, že hrajeme jen vlastní akce, protože festivaly víceméně padly. Letos jsme hráli jen tři, jindy jich touhle dobou máme třeba padesát. 

Lidi chodí? Nebojí se?
Na naše koncerty naštěstí jo, ale ale s fesťáky je to jiné. Obvykle jsou buď vyprodané, nebo zaplněné. Teď lidi chodí na samostatné koncerty, ale festivalů jako by se báli. Takže jsme hráli na akci, kde vystupovaly kapely jako Olympic, a z maximální kapacity pěti tisíc lidí ta byla míň než polovina, což je na té ohromné ploše prostě málo. Je to škoda. Letos se to už ale nezmění a nezbývá než doufat, že příští rok už bude končeně normální.