Pavel Žalman Lohonka: Asi bylo snazší se dříve prosadit jako folkař

V sobotu 20. března oslaví známý folkový písničkář 75. narozeniny. Speciální dvojalbový komplet mu před několika dny nadělil Supraphon, další si Pavel Žalman Lohonka připravil sám. V dubnu vyjde deska Všechno je teď. Nejen o ní se Žalman rozpovídal.

Pavel Žalman Lohonka Foto: František Heřman

Supraphon k vašemu jubileu vydal komplet nazvaný Tak jsme vandrovali… / Alba a singly 1985–1991. Převážně jde o vaše první tři desky na sólové dráze, tedy jako Žalman & spol. Mohl jste do výběru 49 písní nějak zasáhnout?
Bylo mi to nabídnuto a je to pro mě milé překvapení. Já si už deset let vydávám desky sám, protože velká vydavatelství se mnou asi nemají trpělivost. Takže za tohle jsem moc rád.

Česká televize vám navíc věnuje čtvrteční večer na Artu. Jsou tyhle počiny důkazem, že se na vás nezapomnělo?
V České televizi je to v pořádku, tam na mě nikdy nezapomněli. Před čtyřmi lety jsme natočili dokument, který se jmenuje Žalman aneb naslouchám tichu země. A následovat bude narozeninový koncert z divadla Semafor, který jsme odehráli nedávno.

Asi jste si představoval oslavu narozenin trochu jinak, než doma v nouzovém stavu. Lepší by bylo koncertovat, jak jste měl v plánu, že?
Samozřejmě, ty koncerty se připravovaly rok dopředu a postupně se musely rušit nebo přesouvat. Tam záleží, jak se můj manažer domluví s pořadateli. Jenže, člověk v téhle době neví. A vláda mění. Kultura zůstává až na posledním místě. Pro umělce je to hrozné a frustrující, když nemůže koncertovat. Měl jsem za ten rok odehrát osmdesát koncertů a budu rád, když jich bude polovina. 

Doby, kdy se nekoncertovalo, jste však využil k nahrání nové desky Všechno je teď. Jaká bude?
Nahrávali jsme ji téměř celý loňský rok, takže bylo vlastně štěstí, že jsme měli čas na tom pracovat. Je to strašně zvláštní deska, takovou jsem ještě nenahrával. Samozřejmě se na ní odráží i ta současná neutěšená doba. Je to moje šestadvacáté autorské album. Máme na ní folkrockové věci, ale třeba i symfonický orchestr. Je tam částečně i odkaz na Skotsko, na které mám vazby. Budeme pak desku posílat i tamním posluchačům.

To je velký rozdíl chystat album rok. To první s názvem Žalman & spol. jste museli zvládnout nahrát za týden…
To bylo v roce 1987, kdy jsme se přes tehdejšího dramaturga Porty Michala Konečného dostali k nabídce natočit u Pantonu desku. Ale měli podmínku, že to musíme stihnout za týden. Tak jsme ji od pondělí do pátku nahrávali a v sobotu se míchala. V pondělí už si pro to někdo přijel. Prodalo se jí 180 tisíc kusů, což bylo i na tehdejší dobu obrovské číslo. Tak jsem aspoň splatil nějaké dluhy.

Bylo snazší být folkařem tehdy před revolucí?
Možná trochu ano. Kdo vyhrál Portu, tak to měl určitě pak snazší, protože na něj chodilo na koncerty hodně lidí. Ale celkově nás bylo jako muzikantů míň. Koukněte, kolik je teď různých kapel a hlavně v různých žánrech. Je pro ně těžší se prosadit. Musí se něčím odlišit, autorsky nějak zaujmout. Ale oni taky chtějí být často hned slavní, musí být trpělivější. Já jsem si ten úspěch také musel vydobýt a hraji už dvaapadesát let. Mám sježděnou celou republiku.

Přezdívku Žalman vám vymyslel kamarád už v mládí. Přisuzuje se tomu, že vaše písně předáváte teskně až melancholicky. Často navíc jsou posmutnělé i tematicky. Čím to je?
Já jsem jinak veselý člověk, mám rád humor a jsem někdy na koncertě překvapen, když se mi povede něco vtipného. Ale jinak se s tím člověk spíš narodí. Na druhou stranu, v mnohých mých písních je kus naděje, chci myšlenku předat trochu jiným způsobem. Vždycky mi šlo o to, abych nikdy neopakoval melodii. U textů se to dá postupně do určité míry naučit. I když samozřejmě nám je také pomáháno shůry. Nyní už přemýšlím nad každým slovem, jestli se do té písně hodí. Zrovna u nové desky jsem měsíc přemýšlel nad jednou větou, která se mi nelíbila, až to jednoho dne přišlo.

Mezi vaše hity patří Všech vandráků múza, Jdem zpátky do lesů nebo Ho Ho Watanay. Jak vznikla tato ukolébavka?
Byla to originální indiánská písnička, někdo nám ji tehdy přinesl. Líbil se mi ten nápěv, ten refrén. Ho Ho Watanay znamená něco jako hajej, spinkej. Pak jsem k tomu připsal čtyři české sloky, protože by bylo divné zpívat jen ten refrén.