Pětaosmdesátník Zdeněk Svěrák psal texty pro Mládka i do Včelích medvídků

Profesí má tolik, že by se mohl klidně měřit se svým alter egem Járou Cimrmanem. Jeho neherectví je proslavené a jím napsané povídky i pohádky baví generace. My se však zaměříme na písňovou tvorbu Zdeňak Svěráka, který v neděli slaví pětaosmdesátiny.

Jaroslav Uhlíř loni v rozhovoru pro magazín Autor In odhadoval, že se Zdeňkem Svěrákem mají „společných asi 450 písní“, seznam Svěrákových skladeb na Wikipedii jich čítá celkem jen asi 350. A desek, na kterých se autorovy písňové texty objevují (ovšem že včetně kompilací), uvádí třeba e-shop Supraphonline úctyhodných 252! Tím nechci znevažovat Uhlířovu paměť nebo aktualizovanost internetové encyklopedie. Jen to dokládá, že Zdeněk Svěrák jako textař byl a je plodný.

Skutečně jako textař. Protože ačkoliv Svěrákův pěvecký projev s nezaměnitelnou dikcí pana učitele funguje skoro jako trademark, sám nikdy hudbu nepsal a Uhlířovi, ale i dalším skladatelům přispíval opravdu „jen“ jako autor veršů.

Ale jakých! I když jeho první písňové album, v podstatě soundtrack k dětskému televiznímu pořadu Hodina zpěvu, vyšlo až v roce 1992, první texty napsal Svěrák už v šedesátých letech. A konkrétně v roce 1967 oslovil Jaroslava Uhlíře, aby napsal hudbu ke skladbě Strašidýlko Emílek. Ani jeden tehdy netušil, že odstartují dlouholetou spolupráci.

Emil Synek píše Holubí dům

Když o něj jako o textaře ještě nikdo nestál, první objednávka přišla od vzdáleného strýce a skladatele Antonín Ulricha, díky čemuž vznikla třeba úplně klasická dechovka v podobě písně Mám ráda hajnýho. „Byly to písničky pro generaci mých rodičů, věděl jsem, že jinak než ,mám ráda hajnýho, fousy má jako král’ to otextovat nejde. Takže jsem se za to trochu styděl, i když jsem byl rád, že to strejda chce, a rodiče byli šťastní, když to pak hráli v rádiu,“ vzpomínal Svěrák v pořadu České televize Kam zmizel ten starý song.

V roce 1970 otextoval skladby Josefa Kolína Štěstí a Řekněte jí, ať mě nechá spát. Obě nazpíval Jiří Pron. Další Kolínovy a Svěrákovy písně ztvárnili Václav Neckář (Teče řeka údolím) nebo Milan Drobný (Vrátím se rád, Buď fit!). S Uhlířem potom zkraje sedmdesátých let napsali Jitrocel pro Jitku Molavcovou nebo Spícího kapitána pro Jiřího Štědroně.

To všechno jsou dnes trochu pozapomenuté kousky, ale už záhy přišly písně, které – jak se říká – nestárnou. Holubí dům Jiřího Schelingera sice musel Svěrák kvůli zákazu (stejně jako Šípkovou růženku s hudbou Deep Purple) podepsat pseudonymem Emil Synek, ale dnes už své autorství nemusí skrývat a jde asi o jeho největší hit. Výjimečný i tím, jak vznikl. „Z devadesáti procent dělám já hudbu na texty. Ale Holubí dům a pár dalších kousků vzniklo opačně. Zdeněk psal texty na již hotovou muziku,“ vysvětloval Uhlíř.

Jak vlastně ten pseudonym vznikl? Původně právě z onoho studu nad starými písničkami – Svěrák spojil křestní jméno otce své ženy a příjmení maminky za svobodna. „Já nevzdělanec jsem nevěděl, že Emil Synek existoval a byl to předválečný dramaturg Národního divadla. Po únoru 1948 emigroval, takže se tu o něm nevědělo, ale de facto to byl dost nebezpečný pseudonym,“ líčil Svěrák. Takže dlouhé roky se texty Zdeňka Svěráka, který byl v nelibosti, v tuzemských sdělovacích prostředcích objevovaly paradoxně pod jménem poúnorového emigranta.

Průlomový Severní vítr

Texty psal i pro další zpěváky – Ivana Mládka (Mravenci v kredenci, Dívka s modrou matrací, Láďa jede lodí …), Naďu Urbánkovou (Vilém peče housky), Dádu Patrasovou… do filmů a samozřejmě občas i do her Divadla Járy Cimrmana (Šel nádražák na mlíčí ve Švestce a slavný Elektrický valčík, který zní v Lijavci). Několik generací je však odchovaných hlavně na dětských písních. Ostatně když v roce 2017 koncertem Trvalky slavil padesát let své spolupráce s Uhlířem, zněly v pražské O2 areně hlavně ony a kvůli dětskému publiku se kromě večerního koncertu přidával i odpolední.

Vypsat všechny hity by bylo na dlouho, tak jen namátkou. V Hodinách zpěvu i filmových pohádkách zazněly písně jako Dělání, Není nutno, Barbora píše z tábora, Rovnátka, Chválím tě, země má, Panský kočí, Myš Lenka. A pokud vám uvedené melodie ještě neznějí v hlavě, pak nápěv skladby Když se zamiluje kůň z uší nevyženete po celý den.

Nebyl to však jen Uhlíř, s kým Svěrák spojil síly, aby potěšil nejmenší posluchače. S Petrem Skoumalem vytvořili písně pro populární večerníčkovské Příběhy včelích medvídků, včetně Na políčku v jetelíčku, Přátelé, chvátám, chvátám nebo dnes už poněkud nekorektní Nás by tak nejvíc vábilo.

A naopak ani s Uhlířem se neomezoval jen na dětskou tvorbu. Kromě Holubího domu napsali také Trpasličí svatbu pro Rangers, písničky do filmu Trhák, znělku k seriálu Hospoda nebo další velký hit Severní vítr, který provázel snímek Vrchní, prchni. Mimochodem první píseň, kterou zpívali oni sami. „Od Ládi Smoljaka jsme dostali za úkol napsat romantickou písničku, ale nesměla být jmenovitě o onom vrchním,“ připomněl Svěrák v televizním rozhovoru s Milanem Lasicou. Smoljak skladbu neúspěšně nabídl Pavlu Bobkovi, ale nakonec zůstala Uhlířovi. „Od té doby jsme si řekli, že už se žádnými zpěváky a zpěvačkami nebudeme trápit.“

V posledních letech se Svěrák a Uhlíř soustředí takřka výhradně na dětskou tvorbu (filmové výjimky jako Ani k stáru ponechme stranou). „Ale říkáme si, že když nás dva staré chlapy to baví zpívat, tak to nejsou tak úplně dětské písničky. Člověka to nutí být prostej. Hledat vyjádření, kterému by rozuměly děti, ale nenudilo by rodiče,“ tvrdí Svěrák.