Podupávali si i bedňáci. Nahlédněte do zákulisí streamovaného festivalu

V době, kdy se živé koncerty konat nemohou, se organizátoři akcí snaží vymyslet různé alternativy. Jednou z nich byl čtvrteční živý stream festivalu BlueFest Online, který se vysílal z pražského klubu Lucerna Music Bar.

Nikdy jsem si nemyslela, že budu vstávat v sedm ráno, abych stihla koncert. Ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy. O hodinu a půl později vcházím do Lucerna Music Baru, kde se už od rána točí a připravuje stream BlueFest Online. Diváci jej sice uvidí až v sedm večer, z organizačních a bezpečnostních důvodů se však některé koncerty předtáčí. 

„Prodělala jste v posledních třech měsících covid?“ ptá se mě slečna z organizace Anygence, která pro festival zajišťuje antigenní testování. Odpovídám, že ne, a krčím nos, když se mi v něm její kolega šťourá tyčinkou.

„S Anygence jsme vše připravovali asi měsíc dopředu. Celý štáb i muzikanti dostali informace předem, jak se tady mají chovat a jaká budou opatření. Všichni se museli čtyři až pět dní předem testovat sami na certifikovaných místech a podruhé i tady na místě,“ říká ředitel pořádající agentury Liver Music Radim Svatoň a klepe na stolek, že se zatím nikdo netestoval pozitivně.

Skluz nevadí

I já jsem naštěstí negativní. Přichází ke mně pán, jestli mě může požádat o ruku. Oba se zarazíme, ale naštěstí se opraví a na zápěstí mi lepí bílou festivalovou pásku. Netušila jsem, jak moc mi tenhle pocit chyběl.

Sejdu schody k pódiu, kde právě zkouší Olin Nejezchleba s kapelou Kybabu. Prostory se rozléhá zvuk bicích a houslí, vedle u stolečku si povídá skupinka bedňáků a řeší kauzu Vrbětice. Pak se ozve přísný hlas režiséra, že jednoho z nich potřebuje, a debatní kroužek se rozejde. Chvíli po deváté přichází moderátor Petr Korál a zjišťuje, že se v noci posílal nový scénář, který samozřejmě nemá. Jeden z pořadatelů mu běží vytisknout aktuální verzi, jinak tu však panuje poměrně klidná atmosféra, i když podle harmonogramu, který jsem dostala, jsme v mírném skluzu. Možná se v noci posílal i nový program. 

Ze streamovaného BlueFestu Online Foto: Vojtěch Dárvík Máca

„Jsem nervózní. Jsme sice zvyklí dělat koncerty, ale takhle velký online stream jsme ještě neorganizovali. Normálně celý den připravujete jeden živý večerní koncert, hraje se tak dvacet písniček, ale tady je to dvacet umělců, takže je to hrozný šrumec,“ popisuje Svatoň. I z toho důvodu se přípravy roztáhly do celého dne. „Původně to měl být malý festival a nakonec tady máme dvacet českých kapel a hostů, deset zahraničních vstupů a osm rozhovorů. Doufám, že vše klapne, a lidi se budou dívat,“ dodává Svatoň. 

Pozitivní ohlas ze zahraničí

Pomalu začínají přijíždět umělci, kteří mají dopoledne zvukovku nebo rovnou předtáčku. Peter Lipa přichází v kloboučku a s oblekem v obalu. Hlasitě se zdraví s kapelou na pódiu, čímž zvukovku přerušuje. O chvíli později dorazil i Radek Banga se ženou. Gentlemansky jí pomáhá ze schodů, a potom chvíli postávají v sále. Vypadá to, že je Banga nervózní, začne se totiž procházet sem a tam a mumlá si text. „Úplně jsem si na pódium odvykl, je to divný pocit,“ říká, když si po své zkoušce sedne ke mně ke stolu. V zápětí ještě s fotografkou Markétou probereme komplexy malých lidí, vlastizradu Zemana a dopady kouření na zpěváky. 

Občas se ozve hlas režiséra, že se mu nelíbí červená světla nebo že potřebuje na obrazovku spustit projekci. „Za deset minut pojedeme, poprosím moderátora, jasný vidím,“ hlásí z druhého patra, ze kterého má skvělý rozhled. Následně se musíme přesunout, abychom nebyli vidět na kamerách. Začíná se točit na ostro. 

Na BlueFestu Online vystoupí také zahraniční umělci. Organizátorům se podařilo získat zahraniční jména jakými je zpěvačka Beth Hart, sesterské duo Larkin Poe nebo zpěvák a kytarista Walter Trout. „Překvapilo nás, jak pozitivní ohlas jsme měli, čekali jsme tak tři zahraniční vstupy, nakonec jich máme hned deset,“ říká Svatoň. 

Tonya Graves zvedá lidi ze židlí

Do Lucerny se znovu vracím až kolem čtvrté odpoledne. Překvapí mě, jak se změnila atmosféra, i když se opět jen zvučí. Je tu o něco více lidí, u jednoho stolu sedí Justin Lavash, který má živé vystoupení až kolem osmé večer. Na pódiu akorát zkouší Tonya Graves a zpívá country klasiku Jolene, která donutila několik lidí zvednout se z červených křesílek a pohupovat se do rytmu. 

Tonya Graves na streamovaném BlueFestu Online Foto: Vojtěch Dárvík Máca

„Naposledy jsem naživo hrála v září na Mladí ladí jazz, takže před více než půl rokem. Je to skvělý pocit být zase v klubu mezi ostatními muzikanty. Je úplně cítit, jak jsou všichni šťastní, že můžou hrát,“ vypráví Graves s širokým úsměvem. I když není velký fanoušek online koncertů, nabídku zahrát si neodmítla. „Skutečně nás někteří odmítli s tím, že nejsou fanoušci streamů,“ doplňuje Svatoň. 

Je sedm hodin a začíná živý přenos, stage manažer chodí chodbou za kamerami a okřikuje hlasitější lidi, kteří si tu vytvořili útulný koutek, aby byli ticho. U vedlejšího stolu sedí skupinka bedňáků, jak se mi sami představili, vedle fotografové (alespoň předpokládám). I já sedím s fotografy a jedním zvukařem. Co nejtišeji popíjíme pivo a posloucháme živě Dana Bártu. Jako kdyby byl život zase alespoň na chvíli normální.

Večer se odvíjí celkem klidně. Moderátor každé vystoupení uvede, a pak se pokračuje záznamem nebo živým vystoupením. Po jeho konci režisér vždy zakřičí „cut“ jako v americkém filmu a oznámí všem, kolik zbývá minut do dalšího vystoupení. Teď máme čas asi deset minut, než vystoupí kapela minus123minut. 

Tanec před kamerami

První komplikace přijdou kolem osmé večer, před vystoupením zpěváka a kytaristy Justina Lavashe. Zatímco se totiž v časovém presu snaží rozmotat kabely, režisér hlásí, že zbývá minuta do živého vysílání. Situaci se snaží zachránit Korál svou případnou improvizací, naštěstí se však vše stihne tak akorát a koncert se rozjíždí. 

„Bylo skvělé hrát po tak dlouhé době naživo,“ svěřuje se mi Lavash po koncertu. Po šesti měsících dostal příležitost podívat se znovu do Prahy. Ani on není ze streamů dvakrát nadšený. „Je těžké necítit odezvu z publika, nikam vás emoce lidí pod vámi nenavádí. I přesto jsem si koncert velmi užil. Potkal jsem staré přátele, známé tváře, byla to zábava,“ líčí.    

Dan Bárta na streamovaném BlueFestu Online Foto: Vojtěch Dárvík Máca

Večer rychle ubíhá. Původně jsem plánovala odejít dříve, ale absence živé hudby mě donutila zůstat a dobře jsem udělala. Nejlepší vystoupení se totiž odehrávají až ke konci festivalu. Předposlední vystoupení patří Vítkovu kvartetu. Hned úvodní písní Pražskej démon si svou energií získává i unavené bedňáky, kteří postávají vedle velkých zrcadel a podupávají si nohou do rytmu. 

Během jejich koncertu nastává druhá komplikace, když se do atmosféry moc vžije jeden z přítomných. Při každé písni hlasitě píská a tleská, ač jsme dostali pokyn dělat přesný opak. Svůj výstup zakončí tancem přímo pod pódiem, tedy v zorném poli kamer. Jeden z fotografů opilého pána odtáhne pryč, ale režisér je po konci vstupu samozřejmě naštvaný: „Můžete mi někdo vysvětlit, co to bylo?“ Otáčíme se na tanečníka, který se vesele motá k režisérovi. Jejich konverzaci už však nezachytnu. 

Dozvídám se, že přenos sleduje na všech platformách jen dvanáct set lidí. Přijde mi to málo, ale pořadatelé mě ujišťují, že je to skvělé a lidé si budou pouštět festival i ze záznamu.

Chvíli před půl jedenáctou vystupuje poslední živá kapela. The Atavists předvedli bezesporu nejrockovější koncert celého večera. Lepší zakončení jsme si nemohli přát.