Praha Září vrcholila velkolepě. Prostě se o to postarala Lucie

Lepší závěr téměř měsíc trvajícího superfestivalu si Praha Září snad ani nemohla přát. Zaplněný koncert Lucie na Křižíkově fontáně na Výstavišti fanoušky potěšil navzdory dešti. Nebyl bez kiksů. Ale v těchto dnech platí – hlavně že byl!

Tři týdny se v Praze na Výstavišti konal nejrůznější kulturní program, z větší části zadarmo, prostě proto, aby se akce, které byly naplánované na jaro a léto, mohly odprezentovat aspoň nějak. „Superfestival“ Praha Září vyvrcholil pondělním „svatováclavským“ koncertem Lucie a zdá se, že publikum si to užilo dešti navzdory.

Pro hudebníky to pravděpodobně byla jedna z nejkomornějších akcí, jakou za poslední roky odehráli. S dvěma tisíci návštěvníky srovnatelná s koncertem ve větším klubu. Tomu byla uzpůsobená i pódiová prezentace. Tentokrát se nelétalo, ani nevybuchovalo, prostě se hrály písničky.

A písně, respektive hity, jsou ostatně tím, proč se na Lucii chodí. Kvůli instrumentálním výkonům návštěvníci lístky nekupují, byť je potřeba vyseknout poklonu Davidu Kollerovi za některé písně, které odzpíval od bubnů a dal do toho všechno. I jako čerstvý šedesátník.

Skladbu Chci zas v tobě spát věnovala kapela jejímu autorovi Oskaru Petrovi, jenž je momentálně v nemocnici. Sen posloužil zase jako vzpomínka na zesnulého Ivana Krále.

Jinak to byl koncert Lucie se všemi klady i zápory, které známe. Některé z nových písní, které zůstaly v repertoáru i po turné k desce EvoLucie, obstojí, jiné méně. První případ zastupuje třeba Než tě rozkradou, jejíž refrén je jednoduše podmanivý, horší je to třeba s písněmi SEX 3 nebo Takhle tě mám rád. Druhá jmenovaná by sice mohla být ultimátní „stadionový“ hit, ale odehraná byla jaksi humpolácky. Totéž bohužel platí o dalším singlu Nejlepší, kterou znám. Na nahrávce obstaral sólovou kytaru Phil X ze skupiny Bon Jovi a Robert Kodym už před turné avizoval, že si tam bude muset najít vlastní polohu. Zlé jazyky by po pondělním večeru poradily, ať si ji hledá před příchodem na pódium.

Hity samozřejmě fungují na první dobrou, ale i tady se našly obočí pozvedávající okamžiky. U písně Panic se zdálo, že ji kapela hraje až s odporem, a úvod ke Krev a r’n’r prozradil, kolik z nástrojů, včetně doprovodných kytar, zní ve finálním mixu ze záznamu. Což je trochu škoda.

K příjemným momentům patřily pecky jako Vona říká jó, a potom hlavně závěr koncertu. Když Kodym před písní Dotknu se ohně vyzýval publiku, aby rozsvítilo telefony, obrátil se k VIP prostoru na střeše Křižíkova pavilonu s parafrází John Lennona: „A co vy tam nahoře v lóžích? Myslíte, že budete jenom chřestit svými šperky?“ Přídavkoví Černí andělé těsně před desátou byli fajn. A Trumpety jely jako zamlada.

Prostě a jednoduše Lucie odehrála koncert pamětihodný hlavně proto, že byl jediný letošní a konal se na Křižíkově fontáně se siluetou Průmyslového paláce v pozadí. To mělo své jednoznačné kouzlo. Naštěstí dva dny před možným vyhylášením nouzového stavu bere hudební fanoušek jakékoliv rozptýlení. A v tomto ohledu to vystoupení zafungovalo perfektně.