Příští album by mohla být kompilace k venčení psů, uvažuje písničkář Urbánek

Písničkář Vojtěch Urbánek nahrál doslova urban-folkové sólové album Zhasínám Karlín. Mix kytary, foukací harmoniky nebo rocku doprovázejí upřímné texty. „To album je živé, syrové, zemité. A je víc o určitém životním období, než o Karlínu,“ říká Urbánek.

Vojtěch Urbánek Foto: Lenka Reiterová

Máte za sebou EP Opuštěné pokoje, potom album Urbánek & Mourek spolu s kytaristou Tomášem Mourkem. Teď vydáváte zase sólovku. Jak to tedy je? Jste spíš sólový umělec, nebo vyhledáváte spolupráce?
V době vydání alba Urbánek & Mourek jsem hodně koncertoval s kytaristou, zvukařem a producentem Tomášem Mourkem. Na tu desku jsem sice napsal sedm z devíti písní a dvě zbývající jsme napsali s Tomem dohromady, ale to album bylo výsledkem intenzivní spolupráce, protože Tomáš ho i mixoval a zásadně se podílel na jeho celkovém vyznění. Nějaký čas po jeho vydání jsem rozepsal několik písní, které jsem si dokázal nejlépe představit v syrovém sólovém pojetí, kde pro další kytaru nebylo místo. Někde tam se zrodila představa, že další album pojmu zase jinak.

Jak dlouho jste na albu Zhasínám Karlín pracoval?
Největší množství písní vzniklo v letech 2016 až 2018. Ale je to průběžný proces, vždycky dělám na více věcech zároveň. Tentokrát jsem nechával materiál více uležet, protože jsem pracoval sám a opotřeboval jsem se na výsledky podívat vždy s odstupem. Třeba Ian Kelosky, který mi dělá mix a mastering, by mohl napsat román Čekání na Urbánka. Někdy mi trvalo dost dlouho, než jsem se k různým verzím mixu vyjádřil.

Posunul jste se od desky Urbánek & Mourek hudebně?
Rozhodně. Začal jsem hrát na foukací harmoniku, používám nové techniky hry na kytaru, posunul jsem se ve zpěvu i autorsky. Souvisí to ostatně i s tím, jak se člověk v čase proměňuje a pochytává další a další impulzy.

Kdybyste měl svou novou desku popsat vlastními slovy, co by to bylo?
Živé, syrové, zemité. Uzavření jedné kapitoly.

Proč jste se inspiroval právě Karlínem?
Nemůžu říct, že by to album bylo přímo inspirované Karlínem. Ale v Karlíně jsem nějaký čas bydlel a většinu těch písní jsem tam napsal nebo rozepsal, takže album je s tím místem spjaté. Titulní píseň Zhasínám Karlín se pak váže k jednomu konkrétnímu baru, kam jsem chodil na pivo.

Takže nad tím, že byste věnoval každou desku jiné pražské čtvrti, jste asi nepřemýšlel…
Ne, to mě zatím nenapadlo. Ale když už jste to nakousla, mohl bych vlastně napsat písničku o kokršpanělech, pak další o francouzském buldočkovi, čivavě, jezevčíkovi… takovou kompilaci k venčení psů. To by se v Česku mohlo chytit.

V písních se objevují příběhy lidí, například Gabriely, je skutečná?
Gabriela se skládá z obrazu dvou skutečných lidí. Je skutečná? Je!

Máte nějaké oblíbené místo na skládání hudby?
Rád komponuji na cembalo ve svém hudebním salonku, který je vyzdoben starožitnostmi. Na stěnách preferuji bohatě intarzované táflování s loveckými a kratochvilnými motivy… No dobře, ve skutečnosti mi stačí kytara, tužka, židle, papír a místo, kde nejsem rušen. Když je tam stůl, tím lépe.

Ke každému CD je i unikátní snímek z ulic Karlína, kterou jste sám vyfotil, věnujete se fotografování nějak více?
Fotografie mě baví, focení taky, ale rozhodně se nepovažuju za fotografa. Prostě jsem si řekl, že rozšířit fyzický nosič o unikátní obrázky mi přijde zajímavé a bude mě bavit to realizovat. Koupil jsem si v bazaru starý automat Canon a filmy. Pak jsem vyrazil do ulic a fotil, co mi přišlo do cesty.

Album s vámi nahrávali Miroslav Faderholz a Mikuláš Čimbura, jaká to byla spolupráce?
Výborná. Jsou to zkušení a citliví muzikanti, přátelé a inspirativní chlápci. Jsem rád, že do toho oba šli. Všechny písně nahrané v kapelním složení jsme aranžovali společně. Mikuláše znám z muzikantských kruhů už dlouho, Mirka jsem poprvé potkal přes Mikuláše na koncertě jejich skupiny Ploy.

A co další plány do budoucna?
Přemýšlím, že víc zapojím elektrickou kytaru, stompbox, piano, mluvené slovo a pohraju si i se zvukem foukací harmoniky. Uvidím podle konkrétních skladeb. Taky jsem si říkal, že by bylo fajn víc koncertovat i v kapelním složení. Sice by pak přibylo zkoušení, ale ta výměna energie a nápadů je neopakovatelná, posouvá to člověka vpřed.

Čím byste byl, kdybyste nedělal muziku?
Kromě hudby se dlouhodobě věnuju copywritingu, takže mě zajímá práce s textem a jazyk. V raném chlapeckém věku mě hodně zajímala paleontologie. Pak přišla kytara a paleontologie šla stranou. Z dalších povolání mě napadá správce nohejbalového hřiště.

Takže nejste zpěvák na plný úvazek?
Zpívání není práce, která by mě živila. Spíš bych řekl, že můj ponor do elementu hudby překračuje hranice jakéhokoliv úvazku. Je to komplexní diagnóza.