Američané si vzali do péče Anděla či Darmoděje

Bez větší pozornosti domácího publika či médií vyšla loni v listopadu ve Spojených státech deska, které bychom si všimnout měli. Skupina The Yehla Collective tu totiž s anglickými texty nahrála písně Karla Kryla a Jaromíra Nohavici. Účelem alba Steel Strings & Iron Curtains má být propagace české kultury.

Karel Kryl v dokumetu Bratříček Karel. Foto: Artcam

Což je úmysl, který se v anglofonním světě neprojevuje často. Až na čestné a řídké výjimky české kapely v zahraničí hrají jen pro krajany. A ty, které se v cizině prosadí i u domácího publika, nedávají své kořeny nijak zvlášť na odiv.

Jak se americké, ve skutečnosti spíše mezinárodní uskupení dostalo k písním tuzemských velikánů, odhalí krátké pátrání, kdy mezi hudebníky najdeme slovenského kytaristu Tomáše Drgoňe a Čecha Bohuslav Rychlíka. Ten se ujal třeba fujary v úvodní skladbě Angel, tedy přebásněném Krylovu Andělovi.

Zrovna na klasice nejklasičtější lze demonstrovat klady i zápory pojetí The Yehla Collective. Kupodivu dobře fungují převedené texty, a to navzdory tomu, že překlad Romana Kostovského je téměř doslovný. Jen nová křídla se tu nekovajá z „mosazný nábojnice“, ale z jílce šavle stejného materiálu. A proč ne.

Větší problém je v hudebním provední. Afroameričanka Jael Patterson zpívá Anděla procítěně a se vší parádou. Že instrumentální doprovod amerického coveru Krylovu lehce naivní drnkačku převyšuje o několik tříd, o tom nemusí být sporu. Ale možná právě v oné pečlivé uhlazenosti zaniká písničkářova podmanivá naléhavost. Podobné péče se dostalo i Morituri Te Salutant, leč zde je ta vystavěná mohutnost asi více na místě.

Na album se dostaly ještě Salome nebo A Heart and a Cross (Srdce a kříž) a od Nohavici například The Wastrel (Darmoděj), The Comet (Kometa), Magdalene (Mařenka) či Sarajevo. Přitom covery ostravského barda znějí podvědomě přívětivěji. Ale možná je to tím, že Nohavicovy songy jsme zvyklí slýchat v různých úpravách včetně třeba symfonických. Kdežo u Kryla se nám prostě vryl do paměti dřevitý zvuk ohraných elpíček.

Každopádně deska Steel Strings & Iron Curtains není určená českému publiku, podobné výtky jsou tedy čistě akademické. Ani ve Spojených státech album jistě nebude útočit na hitparády. Pokud však někoho přivede k české kultuře, bude to fajn. A bude to vlastně něco podobného, co Nohavica doma dělal například pro Vladimira Vysockého. Snad za to The Yehla Collective nevyznamená nějaký špatný prezident.