Bieberova Justice je příliš generická deska. A přitom zbytečně

Justin Bieber na své nové desce Jusrice navazuje na loňskou nahrávku Changes, i když tentokrát čerpá z mnoha námětů a rytmů napříč aktuální populární hudbou a nedrží se pouze RnB.

Po hudební stránce je každá písnička řemeslně zaranžovaná a v tomto ohledu dovedena k dokonalosti, což je dnes u interpreta Bieberovy velikosti v podstatě standardní záležitost. Nikoho neurazí, ale zároveň zde kolikrát chybí nějaká fráze či riff, kterého by se posluchač ihned chytil, a jako celek deska trochu tíhne k mainstreamové generičnosti. Samozřejmě tu je několik písniček, kde se zpěvák snaží o vybočení z ověřených postupů a trochu jiný songwriting, jako tomu je například v písních Holy a Hold On nebo u singlu Anyone, který vyšel několik měsíců před albem. Těch momentů však na Justice mohlo být víc. 

Co tím chtěl básník říct?

Bohužel není jasné, jaké poselství chce album jako celek nést. Desku otvírá nasamplovaný úryvek ze slavného projevu Martina Luthera Kinga a obdobná vsuvka se objeví ještě jednou. Z jakého důvodu tomu tak je, nebo zda tím Bieber například navazoval na události okolo hnutí Black Lives Matter, to z kontextu příliš jasné není.

Podobně neobratně jsou zde vyjádřené i motivy křesťanství a víry v Boha, ke které se umělec v uplynulých letech veřejně hlásí. Jinak jsou texty strukturované jako velká koláž obsahující několik hlavních myšlenek a výplň. Hlavní myšlenky se týkají především nekonečné lásky k manželce a procesu zotavování po částečném zhroucení. Výplň mezi nimi tvoří již stokrát odzpívané a znovu recyklované fráze, které ovšem u fanoušků pokaždé obstojí. 

Naživo to jde

Rozhodně ještě stojí za to zmínit, že několik dní před vydáním samotného alba se Bieber představil se svou novou kapelou We the Band v rámci série Tiny Desk Concerts. Záznam krátkého vystoupení, během nějž zazněly čtyři songy z připravované desky, je dostupný na serveru YouTube. I když se to nedá považovat za plnohodnotný koncert, zanechává jednoznačně velký dojem. Roky zkušeností a urputná práce jsou na Bieberových vokálech znát a jeho pěvecký projev po technické stránce rozhodně není špatný.

Kapela, která je složena výhradně z černošských muzikantů má naprosto úžasný sound a aranží, které se dost liší od těch na desce, se chopila s precizností. Možná, že kdyby dal zpěvák tomuto zpracování přednost i na Justice, výsledný produkt by mohl být mnohem zajímavější.