Caveova pozoruhodná deska Carnage se podobá abstraktní malbě

Minulý týden přinesl nečekanou nadílku z dílny Nicka Cavea. Sólové album nazvané Carnage vzniklo během několika týdnů v lockdownu a obsahuje celkem osm písniček plných emocí i nespoutané energie.

The Bad Seeds byli nuceni kvůli nastalé situaci zrušit turné. Nick Cave však rozhodně nezahálel a  dlouholetým kolegou a skladatelem Warrenem Ellisem se pustil do natáčení nové desky. Výsledkem je mistrovský kousek plný nespoutané energie a hlubokých emocí, které nenechají jedno oko suché.

Cave a Ellis spolu vyjma The Bad Seeds spolupracovali i na dalších projektech, zejména na filmové hudbě. Carnage je ovšem jejich první samostatné hudební album, kde fungují jako duo, a dle slov samotných autorů se jedná o produkt intenzivní krátkodobé kreativity. (Nedávno jsme psali o tuzemských inspiracích nejen v písních Nicka Cavea.)

Skrze svou barevnost a divokost Carnage zachycuje vše podstatné, co Cave během uplynulého roku zažíval. Album se podobá spíše abstraktní malbě, než běžnému hudebnímu počinu. Stále zde působí bolest a smutek ze smrti syna, tentokrát však se špetkou optimismu. Na rozdíl od desek Skeleton Tree (2015) a Ghosteen (2019) dává Cave důraz na krásné vzpomínky a vypadá to, že se s tragickou událostí částečně vyrovnává.

Minimalistické, ale silné

Nechybí náměty oddané lásky k manželce, hledání Boha či frustrace celosvětovou krizí z pohledu umělce, který celý život čerpá z energie publika. Každá skladba je originální, konceptuální rámec je však jasně ucelený a propojený prostřednictvím důmyslné práce s motivy. Od otvíráku Hand of God přes White Elephant až po Balcony Man na posluchače působí mocný proud hlubokých emocí, který nenechá ani na chvíli vydechnout. 

Po hudební stránce se jedná o příjemnou kombinaci klavíru a kytary, doplněné o zvuk jemných syntezátorů, doprovodných vokálů a vkusně zaranžovaných smyčců. Ellis hraje na řadu nejrůznějších instrumentů včetně harmonia či glockenspielu, zatímco Cave se stará o klavír, syntezátor a perkuse. Mohlo by se zdát, že deska kvůli své minimalistické struktuře trochu strádá v síle zvuku. Na Carnage ovšem vedoucí roli hrají právě aranže, které okolo jader písniček budují velkolepou atmosféru. 

Výsledkem je velmi pozoruhodné hudební dílo, při jehož prvním přehrání už běhá mráz po zádech. Teprve po několika dalších poslechnutích ovšem skutečně doceníte jeho význam a hloubku. Carnage určitě zaujme nejen fanoušky Nicka Cavea.