RECENZE: Dokument Tempos ukazuje tři dekády v rapu. Osobní život Rytmuse nečekejte

Po Slovácích se dočkali i Češi. Hudební dokument Tempos, který mapuje vývoj hip hopové scény z pohledu Patrika „Rytmuse“ Vrbovského, je od čtvrtka v kinech. Tempos se na rozdíl od snímku Sídliskový sen z roku 2015 zabývá pouze profesní dráhou Rytmuse.

Hudební dokument Tempos, který mapuje vývoj hip hopové scény z pohledu Patrika „Rytmuse“ Vrbovského. Foto: Filip Nagy

„Každý si na tom filmu najde své. Intelektuál slovosled, řečník vulgarity a filmař střih,“ prohlásil Rytmus v úterý před začátkem předpremiéry v pražském kině Přítomnost.

Na promítání dorazilo mnoho dalších českých raperů, například Sergei Barracuda, Orion či Maniak. I když tvůrci slibovali, že film obsahuje mnoho archivních záběrů nejen ze začátku 90. let, už prvních pár minut mnohé překvapí to, jaké množství jich opravdu je. Rytmus zkrátka disponuje rozsáhlými audiovizuálními záběry už z raných devadesátek. Je na nich sice mladší a nemá tetování, ale už tehdy byla znát jeho velká cílevědomost. Kde náhodou chybí nějaká ta kamerou zaznamenaná vzpomínka, režiséři Nazarij Kľujev, Roman Kelemen a Maxim Kľujev si pomáhají rekonstrukcí s dvěma mladými herci, kteří Rytmuse nahrazují.

Přesně, jak další člen populární kapely Kontrafakt Ego sliboval, film ukazuje unikátní zrození rapu na Slovensku. Rytmus začal poslouchat hip hop těsně po revoluci. I když tehdy ještě nerapoval, do chytlavých beatů aspoň tancoval. Nejednoho pozorovatele archivního záběrů překvapí, jak byl tehdy rychlý a pružný.

Na magnetofonu poslouchal něco, co v Československu neexistovalo. Byl to v té době do jisté míry punk, mladický vzdor i provokace. Rytmus cítil s americkými rapery černého původu. Jelikož má romské kořeny, také býval také terčem rasismu. Své problémy kolikrát řešil tím, že si vzal sluchátka, zavřel se do bubliny a myslel na to, že by chtěl být právě jako rapeři z USA. Zkrátka se snažil žít Ameriku na Slovensku.

Film se věnuje hlavně prvním dvěma dekádám, což je správné, protože dobu od roku 2010 má většina posluchačů hip hopu zmapovanou velice dobře. Dokument je možná přeci jen příliš dlouhý. Některé Rytmusovy hlášky a dojmy se trochu točí v kruhu.

I když je produkce včetně střihu kvalitní, většinu scén by šlo trochu popohnat. Každý prvoplánový kritik Rytmuse by navíc mohl konstatovat, že jde pouze o 96minutový egotrip s názvem: Proč je  Rytmus tak strašně dobrý, ne-li nejlepší.

Na druhou stranu právě Rytmus a následně Kontrafakt byli ti, kteří plavali vždy proti proudu a kteří rap na Slovensku a v Česku dostali tam, kde je teď. I díky lidem, jako je Rytmus či Ego, můžou v současnosti mladí známí hip hopeři dělat to, co je baví, a společnost už na ně nekouká tolik skrz prsty.

Navíc fanoušci Rytmuse či československého rapu samotného budou nadšeni. Vrbovského promluvy ze současnosti, archivní záběry z mládí doplněné o ty ilustrační a spousty umělcovy hudby – dohromady to funguje jako jeden pěkný celek.

Tempos se ve všech ohledech povedl více než Sídliskový sen. Nezajímá se totiž o Rytmusovy vztahy s rodinou či s partnerkami. Spíš ukazuje zrod a skok na vrchol slovenské rapové legendy.