Helena Vondráčková je Tvrdohlavá a občas zpívá jako někdo cizí

Škarohlídsky odsoudit desku Tvrdohlavá si můžou dovolit čistí hejtři Heleny Vondráčkové. Skutečnost je taková, že jsou tu dobré a horší písně a jejich dobré i slabší provedení. Album akorát nedrží příliš pohromadě.

Albová novinka Heleny Vondráčkové nese název Tvrdohlavá, trvá bezmála hodinu a posluchače, který by se uvolil poslouchat ji vcelku, staví před zásadní dilema – kudy do ní. Úvodní píseň Dívčí žena s vokálem obaleným nekonečným dozvukem ji totiž úplně nevystihuje. A ještě navíc nepůsobí zrovna lákavě.

Proč nezačít třeba druhou skladbou Ten den chce nápad, která se nese v rychlém tempu? Nebo titulní Tvrdohlavou, jež navozuje příjemný retro vibe odkazující někam k disku sedmdesátých let, kdy Vondráčková tuzemské popmusic kralovala?

K rozjetějším kouskům patří ještě písně jako Největší loterie nebo Taneční střevíce, první má fakt koule, druhá je spíše baladou. Ale spojuje je jeden zvláštní aspekt. Pokaždé, když se Vondráčková dostává do hlasitějších nebo prostě vypjatějších poloh, mění se jí hlas k nepoznání. Což je u zpěvačky, jejíž vokál patří k těm nejjasněji rozpoznatelným, docela škoda.

I proto z desky nakonec nejlépe vycházejí pomalejší písně. Dokonalá krása doprovázená ve slokách jen akustickou kytarou a akordeonem má jisté šansonové kouzlo a nakonec i v pouťově chytlavém refrénu si drží atmosféru. Podzimní pláž je v tomto ohledu také bez výhrad a funguje i skladba Čekal jsi víc.

Album obsahuje rovněž dva duety. Píseň Na věky spálils mou tvář s Olgou Lounovou je v pořádku. Ale ani po opakovaném poslechu se mi bohužel nepodařilo odhalit, proč je v duetu s Vandou Šípovou chlap zrovna koala. Co tím chtěl básník říct, nebo jestli to textaři Janu Krůtovi posloužilo jen jako odrazový můstek k refrénu, kde se obě zpěvačky přetahují o manžela a milence veršem „tys mi volala“… Anebo prostě jen Vondráčkové nějaký muž něco hrozného provedl, jak naznačuje závěrečná skladba Ženská pomsta.