Je Lana Del Rey na vrcholu, nebo vydala zbytečně utahanou desku?

Holka z maloměsta a miláček popového publika Lana Del Rey vydala album Chemtrails over the Country Club. V redakci se nám na desku sešly hned dva relativně protichůdné názory. Dáváme tedy prostor oběma.

Petra Macháčková:

Romantická duše Lana Del Rey mi učarovala už téměř před deseti lety, kdy vydala singl Video Games, pro mne dosud srdeční záležitost. Vždycky mě fascinovalo, s jakou něhou, empatií a jemností umí zpívat i o bolestivých věcech, které se jí v životě staly. A je sice super, že i přes všechny překážky běží dál, věří na pohádky i prince v bílém mustangu, ale přeci jen by to chtělo trochu víc šťávy, trochu života do toho umírání. Po deseti letech mi její litování se, kníkání a šeptání v singlech trošku začíná lézt krkem.

Z nové desky zaujme titulní skladba, jež ji o měsíc předznamenala, ale bohužel je jediná. Další písně nejsou špatné. Ale poslouchat desetkrát za sebou, jak si zpěvačka přeje, aby jí její milovaný psal milostné básně a horoucně ji líbal, nebo naopak dumá nad tím, že jí ten a ten vztah nevyšel, je už prostě monotónní. Párkrát je to fajn, po stopadesáté už ne.

Možná ze mě ty roky písniček o neustálém hledání idylické lásky jako z hollywoodského filmu udělaly cynika, ale Chemtrails over the Country Club je pro mě jen další utahanou a poměrně melancholickou deskou, která ze zpěvaččina repertoáru vůbec ničím nevyčnívá. A přitom je to taková škoda. Například z jednoho berlínského koncertu dobře vím, že Lana v sobě má šílenou energii. Uměla ji prodat v singlech Born to die, Florida Kilos, Diet Mountain Dew nebo National Anthem. Nezbývá než doufat, že na dalších deskách opustí svou komfortní zónu a pustí se do něčeho nového a svěžího.

Dominika Fuchsová:

Slávu desky Born to Die s rádiovým hitem Summertime Sadness už asi žádné album Lany Del Rey nepřekoná. Nejnovější deska však srší intimností, láskou a svobodou, což je svým způsobem mnohem víc. Titulní píseň je díky své příjemné atmosféře a sladké melodii lehkým pohlazením po duši, skrývá se v ní však alegorie na nešťastný život slavných a bohatých.

Intimní zpovědi a tesknotu z romantických lásek odráží například skladba Breaking Up Slowly s dojemným textem o rozpadajícím se vztahu. Překvapením je i píseň For Free, cover sedmdesátkové country klasiky Joni Mitchell, na níž se podílely i zpěvačky Zella Day a Weyes Blood a která druhou polovinu albu krásně uzavírá.

Největším pokladem je však určitě až bolestivě žalostná úvodní skladba White Dress, ve které se zpěvačka vrací do dob, kdy ještě žádná Lana neexistovala. Jen mladá Lizzy Grant, která toužila splnit si sen a stát se hudební divou. A přesně tou Lana Del Rey dnes je a deska Chemtrails Over the Country Club to jen potvrzuje.