Kylie Minogue si bere to nejlepší ze sedmdesátek a neztrácí tvář

Zdánlivě nevyčerpatelná energie, velkolepá atmosféra rozsáhlých tanečních parketů a nablýskaná sláva melodií, které jim kdysi vévodily. Dostalo se nám přesně toho, co Kylie Minogue v singlech slibovala, a celé je to zabalené v pozlaceném sedmdesátkovém kabátě.

Disco je zpěvaččino již patnácté studiové album a dá se směle říct, že jde o nejvýraznější počin od Aphrodite z roku 2010. Většina skladeb, které deska obsahuje, vznikala již od minulého podzimu, a na rozdíl od její předchozí tvorby se Kylie Minogue tentokrát sama aktivně zapojila do produkce vokálů a hrubá většina alba vznikla v jejím vlastním domácím studiu. 

Na předloňském albu Golden byla patrná inspirace především v country. S Discem se Minogue vrací k elektronické taneční hudbě, která jednoznačně slaví úspěch, jak nám během letoška dokázaly Lady Gaga nebo Dua Lipa se svými electropopovými nahrávkami. Ve směsici přeslazených textů, hypnotických basových linek, ostrých smyčců a atmosféry doby, kdy byly na vrcholu Bee Gees nebo ABBA, zpěvačka neztrácí vlastní tvář. Je více než jasné, že Kylie Minogue a její fantazie mají ještě stále co nabídnout. Album čítá dvanáct (v rozšířené verzi šestnáct) songů a mezi nimi je hned několik hitů, které mají potenciál se prosadit. 

Již prvních několik tónů otvíráku Magic dává jasně najevo do jak barevně laděného světa se bude Disco snažit posluchače vtáhnout. A funguje to. Ze všeho dýchá jakoby znovuobjevená svěžest a energie velkolepých diskoték, které těžko někoho nechají chladným. Za zmínku stojí syntpopově laděný song Say Something, hitovky Last Chance a I Love It nebo vokodérem říznutá Supernova. Decentní inspirace hvězdnými interprety sedmdesátých a osmdesátých let je zřejmá. Je ovšem poměrně obratně maskovaná v moderním soundu a řádně dorovnaná novými nápady a zpěvaččiným osobním přístupem v kombinaci s léty odzkoušenými metodami pro skládání populární hudby. Jízda v nastartovaném tempu pokračuje téměř bez ustání od začátku až do úplného konce, kde se postupně rozplyne během opakujících se refrénů Celebrate You. Snad jediné chvilkové zastavení nabídne během kratičkého klavírního intra u songu Where Does the DJ Go?.  

Kylie Minogue ukázala, že pořád dokáže zaujmout a svoji osobitost nápaditě a přirozeně propojit s aktuálními trendy hudebního světa. Největší problém, ale zároveň i přednost celého díla se patrně skrývá v jeho neúnavném tempu a masivním přívalu energické hudby. Album nenechá posluchače vydechnout, nedá mu příležitost se byť jen na chvíli zastavit a vstřebat, co právě slyšel, nebo se připravit na další vypalovačku. Místo toho sází jednu taneční věc za druhou, což může občas balancovat na hraně stereotypu.

Na druhou stranu, není právě teď ten správný čas, kdy se lidé musí bavit, tančit a především se víc než kdy dřív radovat i z maličkostí?