Mertovy vykopávky skrývají padělek Paula Simona i jasné hity

Péčí vydavatelství Galén se na svět dostaly skutečné Vykopávky z Korintu. Nahrávky Vladimíra Merty z počátku devadesátých let dosud skrýval autorův archiv. Mezi čtyřmi desítkami skladeb jsou však i velmi silné kousky, což nebývá vždycky pravidlem.

Pokud dojde na archiválie a jiné antologie, autor sám nebo jeho vydavatel často podlehnou pokušení vydojit něco z písní, které kdysi do albové podoby nedozrály zpravidla z dobrých důvodů. Fanoušci potom sice z povinnosti, lásky či nostalgie kupují, ale zároveň krčí rameny, že to možná ani nebylo nutné.

Píseň věnovaná Palachovi

Vykopávky z Korintu, které vyšly u příležitosti nedávných Mertových 75. narozenin, mají trochu jiný příběh. Zaprvé to nejsou klasické drobky spadnuvší pod stůl (což se zpravidla stává proto, že nestojí za moc), ale skutečně jen domácí demonahrávky, na které se pozapomnělo. Některé z nich přitom ještě předtím v 70. či 80. letech nahráli jiní umělci – jmenujme například Vladimíra Mišíka s Etc… a písně Na okraji či Lady Vamp.

A co dostanou fanoušci z méně známých či úplně neznámých songů? Třeba odpověď na základní otázku lidstva v písni Proč???, té by slušela rytmika a zfleku by ji mohla zařadit do repertoáru nějaká bluesrocková kapela a bezpochyby by se z ní stal hit. Překvapivě aktuálně působí skladba Kukluxklan a kostel. Verze je zase věnovaná Janu Palachovi. Ale je tu i Černá Maud, která vznikla na melodii Martina Kratochvíla a sám Merta říká, že „pochopil, jak je důležité mít profíky typu Borovce či Fikejzové“.

Dloubnutí do fašistů

Merta navíc všechny písničky v bookletu opatřil současným komentářem. K již zmíněné písni Kukluxklan a kostel píše: „Country melodie mě napadla někdy při jamování u vína. A neodolal jsem, abych si přes jejich ilegální fašisty nedloubnul do těch našich.“ A třeba k písni Padesát způsobů…, která je na první poslech jasně inspirovaná Paulem Simonem a jeho 50 Ways to Leave Your Lover, autor říká: „Simon se mi na dálku pomstil: stěží jsem našel melodii, do které by se padělek vtěsnal. A pořád ji hledám.“

Čistě akustické trojcédéčko, tedy skutečně jen zpěv a kytara, může vzbuzovat podezření, že to bude takříkajíc neuposlouchatelné. Ale není se čeho bát. Merta je prostě v téhle poloze jako doma, takže to zní skvěle a rozhodně nehrozí, že by se posluchač měl nudit. Důkazem budiž, že autor této recenze dal celý první poslech na dálnici… a bezpečně dojel do cíle!

Mertovy Vykopávky z Korintu si dopřejte. Nebudete litovat.