Řeka Lenky Dusilové je mainstreamu vzdálená ještě víc

Zpěvačka Lenka Dusilová je jako divoká voda, od které nikdy dopředu nevíte, co čekat. Na její sedmé sólové desce Řeka si můžete v klidu zaplavat, ale také se nechat stáhnout silnými proudy a lapat po dechu.

Lenka Dusilová při nahrávání alba Řeka. Foto: Zuzana Bonisch

Po více než šestileté pauze vydala Lenka Dusilová nové album Řeka. A stejně jako vodní tok, i tato deska je hodně proměnlivá. Je fascinující poslouchat Řeku ve srovnání s předchozími zpěvaččinými deskami Mezi světy, Spatřit světlo světa, ale i Baromantika. Jistě, z tvorby Lenky Dusilové bylo tak nějak vždy patrné, že nebude z těch, kteří do rádií vysolí několik hitů za rok, ale upřímně se domnívám, že to nikdy nebylo ani jejím cílem. Řeka se ovšem mimo mainstream vychyluje ještě více a směřuje spíše na náročnější posluchače.

Řeku si pustíte večer, nalijete si sklenku červeného a totálně se propadnete do spirály myšlenek a emocí, které vzbuzjí snad všechny zařazené skladby. Titulní píseň něžně pohladí a zahřeje, naopak například v druhé části singlu Vlákna jako by vaším tělem projelo silné mravenčení a snad i strach. K melancholii podzimních večerů se album hodí skvěle, na rodinný výlet autem nebo na párty to bude chtít jinou muziku.

Každá z deseti skladeb je stylově odlišná. Vojsko jako druhé v pořadí je velmi experimentální a pomocí vysokých tónů a naléhavého zpěvu má zřejmě přibližovat válečný pochod či cestu vojáků na frontu. Naopak píseň DNA má o něco smířlivější nádech. Rozjíždí se zde postupná gradace a Dusilová konečně zpívá česky, takže si posluchač může vychutnat o něco příjemnější zážitek v mateřském jazyce. Album uzavírá Tma, která je sice hudebně perfektní, ale svou stopáží v délce čtrnácti minut už posluchače lehce utahá.

Jedinečnost nahrávky podtrhují i přizvaní hudební hosté. V první řadě producent a multiinstrumentalista Petr Ostrouchov, ale také Aid Kid, francouzský skladatel klasické hudby Thomas Bloch, Iva Bittová nebo cellistka a zpěvačka Dorota Barová, která s Dusilovou spolupracovala již v minulosti. I díky nim je Řeka skutečně precizním hudebním dílem.

Od prvotních pop-rockových alb udělala Lenka Dusilová obrovských kus cesty, která s deskou Řeka vrcholí. Zároveň však jde o těžké a náročné album pro stejně naladěného posluchače. Ale dovoluju si tvrdit, že na tuzemské scéně je to zatím nejoriginálnější letošní počin.