Richard Müller vsadil na nové desce na pestrost i otevřenost

Po čtyřech letech vydal slovenský zpěvák a muzikant studiové album s názvem Hodina medzi psom a vlkom. Richard Müller však nechává posluchače v textech z pera Petera Uličného mezi nadhledem a vážností. Vlastní hudbou k tomu přidává rozmanitost.

Richard Müller Foto: Mayo Hirc / Marián Uhrín

Když na jaře vyšel singl Anomália, kterou napsal Laco Rychtárik, netušil ještě Müller, že se pustí do desky. K ní ho přivedly dvě věci. Focení na obálku knihy jeho textů s Mayo Hircem a především pak závěrečný snímek se psem, který se dostal i na obal. A pak samozřejmě jarní karanténa. Přestože měl na skládání hudby času dost, podle svých slov ji složil na texty Uličného za nějaké čtyři dny.

Nutno přiznat, že hudebně je deska velmi pestrá a že baví. Pomalejší věci střídá tu rock, onde taneční pop. Také nástrojová složka je velmi barvitá včetně trombónu v písni Zlodeji pamäti, který obstaral zahraniční host Ashley Slater ze skupiny Freak Power. Za celkovým vyzněním stojí producent Peter Graus, který měl původně hudbu skládat, ale poradil Müllerovi, ať to zkusí sám, a ten odvedl velmi kvalitní práci. To platí i o zpěvu. Müller tu zkouší různé polohy, někdy jen tiše recituje, jindy se do toho položí naplno svým nezaměnitelným hlasem, pak se zase šibalsky baví nad poetikou textů. Netradiční na dnešní dobu jsou délky písní, vždyť hned tři mají přes pět minut.

Právě u textů Petera Uličného jsem měl největší dilema. Mnohé totiž příjemné plynou a obsahují různé hříčky a nápady. Některé mu nadhodil sám Müller, jako třeba podnět k zábavné skladbě Za všetko môže Keith Richards, jež odkazuje na okamžik, kdy se zpěvák dozvěděl, že kytarista Rolling Stones přestal kouřit. Vtipná a vskutku karanténní je Mária televízia či roztomile chytlavá Ešte ťa nepoznám.

Na druhou stranu jsou některé texty spíše osobnější. Ostatně Müller s Uličným spolupracovali už třeba na desce 55, takže se znají a rozumí si. A tak si najednou posluchač všimne vážnějších věcí, jako V ateliéry u Jana S., kde nechává Müller vzpomenout na přítele fotografa Jana Saudka, a na přemýšlivou notu hraje příběhová Hodina medzi psom a vlkom, i když tedy jazykolam Kráčam späť spitý diaľkami pořádně tahá za ucho. A najednou mám problém, jestli tedy poslouchám nadhledovou, nebo upřímnou desku, na niž by patřily i vztahovější věci jako Siedme nebo.

A texty na albu mají ještě dva další rozměry. Pokud si vážný singl Anomália Müllerovi fanoušci spojovali s jeho maniodepresivní psychózou, mám sem zařadit i Defekt na duši, který je ironický?

Zpěvák říká, že deska nemá působit temně a ponuře, ale pane bože, proč se to tak tluče? A zatímco ve vtipnějších polohách se nějaká metafora dá připustit, fráze v písních Sviatok trinásteho a především Človek nevie dňa ani hodiny skoro až bolí. Posledně jmenovaná vůbec neměla projít sítem. Nějak se to těžko kouše, když jsou na jedné desce takové rozdíly a když si uvědomím, že Müller zpíval třeba texty Michala Horáčka nebo i mnohé vlastní vydařené.

Novinka rodáka z Hlohovce je vlastně kombinace nadhledu a vážnosti, vtipu a melancholie. Možná se to jeví jako vhodné doplnění jednoho k druhému, ale při opakovaném poslechu se mi pod kůži dostal pocit, že to zkrátka takhle snadno nefunguje. Možná, že mírný chaos vyvolala i ona nejistá situace letošního roku. Někdy si připadám ztracen, jako bych se právě vzbudil v hodině mezi psem a vlkem.