Rise Against u fanoušků obstojí, revoluce se však stále nekoná

Věk nezastavíme a vědí to i členové kapely Rise Against. Většinou už překročili čtyřicítku a vychovávají děti, což je pravděpodobně motivovalo k vytvoření desky Nowhere Generation. Na ní se i z pohledu rodičů zaměřují na otázku, co potomkům přenecháme, konkrétně v jakém stavu zdědí naší planetu. Právě tento motiv provází všechny nové songy. Deska je tradičně zahraná ve vysokém tempu, většina písniček má pekelné riffy a zběsilé bicí. Prostě všechno, co fanoušci Rise Against tolik zbožňují.

Krátký návrat k akustice

Zmiňované atributy se projeví hned v našlapaném otvíráku Numbers, který posluchače napumpuje energií i díky zběsilému tempu. Rise Against už svým jménem vyzývají k revoluci, a to se přesně odráží v úvodním songu alba, kde frontman Tim McIlrath vášnivě burcuje, že „oni mají moc, ale my máme čísla“. A nejde jen o volání do větru,  jelikož skupina za dvacet let působení nabrala nemalé množství fanoušků, kteří to vidí podobně. 

Výrazným songem je i Sooner or Later, kde se kapela vrací ke svému častému tématu environmentálním změnám. Začátek překvapí lehkou syntetikou, která je pro Rise Against poměrně nezvyklá, následně se však rozjede kytara a bicí a rázem jsme doma. McIlrath v písničce spílá vládám, že nedělají nic pro to, aby se co nejvíc zbrzdilo globální oteplování. Samozřejmě nejde o žádný pomalý lament, McIlrath je opět pořádně slyšet, tentokrát však ve smutném až depresivním nádechu.

Rise Against mají ve zvyku prokládat své elektrické nástroje akustickými a nejinak tomu je i v případě písničky Forfeit, kde dominuje především kytara, v několika okamžicích se překvapivě přidá lehce i piano. Jde o jediný pomalý song, který na albu takříkajíc vybočuje z řady. Ale rozhodně to není na škodu. Forfeit se kromě akustických nástrojů opírá o silný a emotivní text, což dotváří baladu s mírně optimistickým nádechem.

Chybí experimenty

Album Nowhere Generation je pro kapelu dalším úspěšným zářezem na pažbě a rozhodně lze říct, že potěší většinu fanoušků. Jenže stačí to? Rise Against se v zajetých kolejích vyhýbají experimentům, jejich revoluci tak paradoxně trochu chybí nový náboj.

Na druhou stranu stále jde o nadprůměrný počin s vyrovnanými songy a chytlavými a především údernými texty, které mají hlavu a patu, což bohužel mnohé současné produkci stále častěji chybí.