The Smashing Pumpkins vyměnili rock za slabý synthpop

Čekání na desku oblíbeného interpreta může být nekonečné. Fanoušci Smashing Pumpkins se dočkali novinky už po dvou letech. Je ale otázkou, jestli by nebylo lepší čekat déle. Na jedenáctém studiovém albu CYR vsadily totiž „Dýně“ na synthpop.

Americkou alternativní rockovou kapelu The Smashing Pumpkins založili tři mladí kluci v roce 1988. Jen o pár let později už je přirovnávali k legendám jako Nirvana nebo Pearl Jam. S nimi tvořili grunge scénu 90. let minulého století. Billy Corgan, Jimmy Chamberlin a James Iha se po rozpadu v roce 2000 sešli znovu až o osmnáct let později. A druhé desky po comebacku původní sestavy se fanoušci dočkali letos na konci listopadu.  

Jenže jestli se těšili na melodické rockové skladby, na které byli u kapely zvyklí, poslech desky je nejspíš hodně zklamal. Třiapadesátiletý zpěvák Billy Corgan si chtěl nahráním synthpopové desky prý splnit svůj sen. Podle jeho slov mu bylo špatně z toho, že dělal hudbu, o které lidé říkali, že nezní moderně. A tak si řekl, že nahraje současnou desku, ať to stojí, co to stojí. Zřejmě i za cenu toho, že experiment nazvaný CYR je zatím jednou z nejslabších desek slavné kapely. 

The Smashing Pumpkins by bez Corgana pravděpodobně nikdy nedosáhli takové slávy. Jejich frontman byl vždy hlavní tvůrčí silou, ale poslední slovo měla vždy kapela jako celek. Ovšem CYR se tváří spíš jako sólové album, než cokoliv jiného. Corgan ji také sám produkoval, takže finální zvuk konzultoval maximálně sám se sebou. Celé to působí dojmem, jako by jen využil jména kapely.

Příliš natahovaná deska dovede být otravná sama o sobě. Dvojalbum CYR má dokonce stopáž 72 minut, což by šlo zkousnout, jen kdyby se písně daly jedna od druhé rozeznat. Nemá smysl jednotlivé skladby rozebírat, jsou nezapamatovatelné a nezajímavé. Kvůli monotónnosti, která se nese celou deskou, se poslech rychle omrzí. Občas sice dojde na zajímavé texty, třeba v titulní písni. Jejich originalita však zaniká s nevýraznou melodií a nudným refrénem. Stavět aktuální počin třeba vedle jejich nejlepší desky Mellon Collie and the Infinite Sadness, za kterou v polovině 90. let získali i cenu Grammy, by byl zločin.

Synthpop je typický pro konec 70. a začátek 80. let. Těžko říct, jestli se The Smashing Pumpkins snažili více napodobit kapelu Talk Talk, nebo Kraftwerk. Tak či onak se k nim svým výsledkem ani nepřiblížili. Můžeme jenom doufat, že si Corgan už sen splnil a po nevalných kritikách si uvědomí, že jeho kapela vždy stála a padala s rockovými písněmi, které dokáží zasáhnout srdce. Jako třeba legendární Bullet with Butterfly Wings.

Zkušený vědec by nejspíš potvrdil, že typické pro experiment je, že ve většině případů selže. CYR je toho bohužel důkazem.