Tomáš Klus dostoupil vrcholu angažovanosti. A dělá to skvěle

Písničkář Tomáš Klus do toho praštil. Ve veřejném životě se angažoval vždy, ale až nyní vydal čistě politicky motivovanou desku. Nese víceznačný název Čaučesku, kritizuje nejmocnější v této zemi a je celkem zdařilá.

Jedna věc je nad slunce jasnější – ani producent Jiří Burian nenaučil Tomáše Kluse zpívat. Tedy zpívat civilně. Protože i na nejnovější nahrávce se písničkář ve svém projevu většinou hlasově pitvoří. Pro někoho možná až přes míru. Jinak je však Burianův přínos nade vší pochybnost. Klusovy skladby oděl do modernějšího hávu. Tím z jeho dosavadní tvorby dostatečně vystupují a kromě toho, že přináší příjemný poslech, tak je deska Čaučesku symbolicky svébytná.

Asi nejvíce je to patrné u singlu Lockdown, jenž vyšel už loni na podzim, písničkář tu rapuje, v refrénu zpívá mollovou verzi lidovky Rozvíjej se poupátko a líčí se tu „Mafra za prdelí“, „polibky pro Marka“ a že „politik není politruk“.

Chronologie jedné vlády

Ale dosti o formě. U protestsongů je přece důležitý obsah.

Osm songů proložených ještě „kmentáři“, tedy mluveným slovem v podání zkušeného novináře Jaroslava Kmenty, by mohlo svádět k tomu, že toho bude „až moc“. Ale kupodivu to funguje přesně naopak. Tím, že si Klus pro své politické písně vyklidil celé pískoviště a nemusí se s nimi vejít vedle skladeb s jinými tématy, se vlastně osvobodil. Když půjdete na představení typu satirického Ovčáčka čtveráčka, taky nebudete naladění na romantickou scénu pod balkonem ve Veroně. A tak je potřeba brát i Čaučesku.

Tomáš Klus desku Čaučesku poprvé ohlásil v našem podcastu Mixtape:

Deska je to v podstatě koncepční, protože komentuje politický život v kraji posledních let. Úvodní píseň Cloumásemasou vznikla už v roce 2017 a je vlastně ještě docela smířlivá, další skladby jsou řazené chronologicky. Závěr v podobě kousku Život je Bečva je už jen takový (z hudebního pohledu) tradičně kotlíkářský povzdech nad spálenou zemí. Protože co už jiného dělat.

Mezitím Klus akcentuje nejrůznější témata. Jak země chátrá, jak si ve střetu zájmů kdosi zařídil dotaci na chleba (ne, ani píseň skrytá pod názvem „Olince“ není lovesong“), jak dirigent na kohokoliv zaklekne… Vztyčený prst ukazuje na Andreje Babiše či Miloše Zemana, ale nejméně dvakrát je tu zmíněný i Václav Havel. Poprvé skrytě a podruhé zase dost „hustě“. Ale to už je v tom závěrečném „vše je dovoleno“ pojetí.

Album za hubičku

Že Tomáši Klusovi politický stav Česka nedá spát, víme dobře už delší dobu. Z tohoto pohledu je deska Čaučesku jeho asi nejryzejší a rozhodně formálně nejčistší, byť samozřejmě mnohým fanouškům nebude konvenovat. A to ani nemusí být ti smířlivější, kteří by se křižovali, kdyby někdo Babišovi nebo Zemanovi přál osud skutečného Ceaușesca, rumunského komunistického diktátora.

Ale protestsongy nevznikají pro líbivost. Ani nutně ne pro masy a k obsazení středního proudu. Navíc až do 21. května si můžou posluchači desku pořídit za hubičku – v obchodě Supraphonline stačí zaplatit jednadvacet korun nebo více, což je sympatické gesto.

A nezbývá než doufat, že Klus tímhle počinem skutečně aspoň na čas uzavřel svou angažovanou tvorbu a další deska bude opravdu hlavně o lidských vztazích. Kdyžtak pro to můžeme něco udělat u voleb.