Rocker s jedinečným chraplákem. Jiří Schelinger by oslavil sedmdesátiny

Schelinger se do povědomí zapsal popovým hitem Holubí dům, později tuzemskému publiku představil hardrock. K jeho nedožitým narozeninám vychází reedice desky Hrrr na ně… a Česká televize odvysílá vzpomínkový koncert.

Jiří Schelinger Foto: Otto Dlabola

Na Jiřího Schelingera lidé vzpomínají jako na charismatickou hudební ikonu, které nedělalo problém složit romantickou skladbu, ani pořádnou vypalovačku. Pro mnohé byl mladým inspirujícím zpěvákem a kytaristou, který ovlivnil spoustu začínajících rockerů. Jeho dcera na něj však vzpomíná hlavně jako na otce. „Jsem hrdá na to, že byl zpěvák, ale pro mě to byl především táta. Byl takový jemný, vyrovnaný, hodný,“ popisuje otce–rockera Andrea Schelingerová v rozhovoru pro ČTK. Zdědila po něm charakteristický chraplavý hlas, muzice se však nikdy nevěnovala.

Neměl konkurenci

Byl to ovšem její děda, který v malém Jiříkovi zažehnul vášeň pro hudbu. Tehdy totiž Josef Schelinger vyučoval hru na kytaru na několika pražských hudebních školách. První kapelu, kterou pojmenoval Nothing But Nothing, založil Jiří Schelinger s kamarády už na základní škole. Daleko to však nedotáhli. Než přišel zlomový okamžik v kytaristově kariéře, vystřídal ještě kapely Smaragd a The Happy Five. V roce 1972 mu nabídnul basák a textař Karel Šíp místo ve své kapele Faraon. Schelinger, který měl původně zastávat jen roli kytaristy, se nakonec prosadil i pěvecky, například v hitu René, já a Rudolf.

Kariéru mu odstartovala píseň Holubí dům, kterou napsala slavná autorská dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák a jež je dodnes součástí každého táborákového repertoáru. Poté, co píseň v roce 1973 vyšla i na singlu, projevil o zpěváka zájem František Ringo Čech. Se svou stejnojmennou kapelou chtěl začít hrát tvrdší hudbu, což Schelingera zaujalo a nabídku nakonec přijal. „Hned jsme si padli do oka. Okamžitě mi byl sympatický, a navíc to bylo oboustranné. Prozradil jsem mu svůj záměr, on mně svůj, a řekli jsme si, že budeme hrát spolu,“ řekl Čech v rozhovoru pro deník Právo.

V 70. letech byl Schelinger na vrcholu. První dvě alba, která se Skupinou Františka Ringo Čecha nahráli – Báječní muži a Nemám hlas jako zvon – byla plná převzatých melodií slavných zahraničních interpretů jako Black Sabbath, The Beatles nebo Neila Younga. Kvůli téhle žánrové nevyhraněnosti bylo sice vidět, že se nová sestava ještě hledá a sžívá, i tak však obě desky byly výjimečné. Vyšly během nejtužší normalizace, takže covery aktuálních západních písní mezi fanoušky silně rezonovaly. „V době, kdy Jirka ,dělal kariéru’, neměl konkurenci. Pravda, byly tady kapely jako Olympic nebo Katapult, ale v nich působily jiné typy zpěváků. Byl osobitý jak svým hlasem, tak svým zjevem,“ popisuje bratra Milan Schelinger v rozhovoru pro TOP VIP.

Nevyjasněné úmrtí

V roce 1981 odjel zpěvák na pozvání televize v Bratislavě, která se mu stala osudnou. Podle oficiálních zpráv skočil z mostu do Dunaje a utopil se. Jeho tělo však nikdo z rodiny nikdy neidentifikoval. Média tehdy o jeho smrti mlčela, proto se spekulovalo o zpěvákově emigraci, sebevraždě nebo dokonce vraždě. Šílených konspiračních teorií existují desítky, proto se občas na internetu objeví i zpráva, že je Schelinger stále naživu.

Foto: archiv Milana Schelingera

Letošní rok je dvojím kulatým výročím Jiřího Schelingera. V sobotu 6. března by oslavil sedmdesáté narozeniny a 13. dubna to bude přesně třicet let od jeho smrti. U té příležitosti se Supraphon rozhodl vydat v reedici slavnou desku Hrrr na ně… z roku 1977, opět na LP. V novém remasteru, jinak se však velmi podobá původní verzi. Navíc obsahuje vzpomínkové texty a dobové fotografie. (Píseň Mám rád lidi z alba vysamplovali o mnoho let později The Prodigy.)

Reedice je jedna z hlavních připomínek odkazu zpěváka. Tou další může být několik vzpomínkových on-line akcí, která připravila Andrea Schelingerová a konat se budou po celý rok. V neděli od 21.50 odvysílá ČT art také koncert Vzpomínka na Jiřího Schelingera, na kterém se v roce 2011 sešel Band Milana Schelingera s Alešem Brichtou, Kamilem Střihavkou či Petrem Kolářem.