Rolling Stones na Strahově. Aneb jak prodat sto tisíc lístků za osmnáct dní

V úterý uběhlo přesně třicet let od prvního velkého koncertu zahraničních hvězd v porevolučním Československu. Na Velkém strahovském stadionu vystoupili The Rolling Stones. Co všechno tomu předcházelo, nastínil jeden z pořadatelů akce Lubomír Schmidtmajer.

Ten nápad se zrodil během jara roku 1990 v prezidentské kanceláři Václava Havla. O koncert ve svobodné Praze žádali samotní Rolling Stones, jejichž byl Havel velký fanoušek. Tajemník hlavy státu Vladimír Hanzel měl za úkol najít agenturu, která by mohla tak velký koncert uspořádat. Vybral si svého dlouholetého kamaráda Lubomíra Schmidtmajera, který už ke konci roku 1989 založil s několika dalšími kolegy družstvo MARS. V té době už měla tato produkční společnost na kontě třeba Koncert pro všechny slušný lidi, Koncert pro Lidové noviny nebo několik festivalů a větších akcí v Lucerně. „Měli jsme už nějaké zkušenosti, ale v Československu nebyl nikdo, kdo by měl za sebou takto velký koncert, natož realizaci vlastně největší koncertní show, která v té době na Zemi existovala. Zároveň jsme na sebe z ekonomických důvodů museli převzít produkční závazky, které v případě jiných koncertů turné řešila mamutí produkce BCL Group, což byla vítězná společnost konkurzu na realizaci turné,“ říká Schmidtmajer.

I tak se vydal s kolegy začátkem června do Mnichova, kde mělo dojít na první jednání. „Tenhle koncert byl pro mne asi největším osobním zážitkem. Dostali jsme pozvání na ochoz zvukařské věže, což znamenalo, že jsme byli nad všemi diváky v kotli. Když kapela vyběhla na jeviště, tak jsem se před tím tlakem energie musel chytit zábradlí, a pak mi do očí vyhrkly slzy,“ líčí Schmidtmajer. Kromě skvělého zážitku si odvezl i termín koncertu na Strahově, který byl stanovený na 18. srpna. Bylo potřeba zajistit jen „maličkost“, sehnat 300 tisíc dolarů jako zálohu.

Pomohli Dlouhý i Čáslavská

MARS toho na kontě neměl zrovna moc, Václav Havel poslal jako dar 30 tisíc dolarů, ale ta hlavní částka se musela zajistit půjčkou. O to se postaral tehdejší ministr průmyslu Vladimír Dlouhý a někdejší generální guvernér Československé státní banky Josef Tošovský. Ti půjčku ve výši 300 tisíc dolarů zajistili. Pro mnohé byla zpráva, že v Praze budou koncertovat Rolling Stones, něco jako definitivní potvrzení svobody. A tak se snažilo s organizací jen několik měsíců po revoluci, kdy ještě mnoho institucí nefungovalo zcela pružně, pomoci mnoho lidí. Například to, že se koncert nakonec konal na obřím spartakiádním stadionu, zařídila poradkyně Václava Havla a šéfka Československého olympijského výboru Věra Čáslavská.

Stravenky pro personál koncertu Rolling Stones Foto: archiv Lubomíra Schmidtmajera

Přidaný pražský koncert do evropského turné Urban Jungle dostal reálné obrysy až 31. července, kdy Schmidtmajer s Hanzelem podepsali smlouvu na zastávce Rolling Stones ve Vídni. „Teprve potom jsme mohli oznámit konání koncertu, zahájit propagaci a prodej vstupenek, kterých jsme potřebovali prodat zhruba sto tisíc a měli jsme na to do koncertu osmnáct dnů. Přípravy také komplikoval fakt, že BCL Group měla plán turné dva roky uzavřený a jen ho důsledně naplňovala, toto byl přidaný koncert a složitá práce navíc. Vedle těch všech jednání jsme navíc všichni v MARSu v době příprav koncertu měli nějaká zaměstnání,“ vzpomíná Schmidtmajer na náročné období. Jelikož v Československu v té době nefungovala distribuční síť, prodávaly se vstupenky, na rychlo vytištěné v Maďarsku, z půjčených maringotek na Výstavišti. V předprodeji stál lístek 250 korun československých, což bylo tehdy poměrně dost peněz. Na místě vyšel na 280 korun. Na koncert přišlo přes sto tisíc lidí. Kapela se vzdala honoráře, a tak byl nakonec čistý výdělek ve výši čtyři miliony korun předán nadaci Výboru dobré vůle Olgy Havlové, tehdejší první dámy.

Patnáct minut na odlet

Ze strany BCL Group i managementu kapely byl MARS před koncertem opakovaně prověřován, že všechno zvládne. Schimdtmajer musel například s kolegy projet po Československu celou trasu pro kamiony vezoucí složené obří pódium, sehnat v zahraničí obrovské množství ledu, velký počet kladiv nebo speciální vysokozdvižné vozíky. Všechno se podařilo zařídit, i když šlo často o velmi náročné úkoly. Jednu z největších výzev však představovala přeprava kapely do Prahy. Charterový let do dalšího dějiště koncertu zajišťovala většinou BCL Group, ovšem částka byla pro MARS příliš vysoká. A tak poprosili Václava Havla přímo o prezidentský letoun, který vyšel zhruba na čtvrtinu.

„Když to klaplo, tak jsme si oddechli, ale vzápětí nastal problém, že pojišťovna Lloyd neměla pro kapelu ve smlouvě povoleno letadlo ruské výroby. Škemrali jsme, aby udělali výjimku, že tím strojem přece létá náš prezident. Nakonec poslali z New Yorku dva pány, kteří se na starém ruzyňském letišti seznámili s každým členem posádky prezidentské letky a vyptali se na detaily jejich funkcí. Pak prošli letadlo a měli delší rozhovor s piloty, načež se se všemi spokojeně rozloučili a odletěli zpět do New Yorku. Za týden přišel souhlas, že toto letadlo můžeme použít pro přepravu kapely,“ popisuje Schmidtmajer. Jenže vyhráno ještě neměl. Z Frankfurtu, odkud kapela vyrážela, nesměly charterové lety startovat po třiadvacáté hodině, tedy v době, kdy obvykle koncerty na turné končily. „BCL Group nám slíbila, že zkrátí technické pauzy, ale že nemůže diváky omezit na samotném koncertu, takže konec mohou zaručit ve 22.45. Bylo to obrovské finanční riziko plynoucí z toho, že to kapela za těch patnáct minut ze stadionu na letiště nemusí stihnout a neodletí. Seděli jsme v kanceláři a ani jsme nedýchali, ale ve 23.00 přišel telefonát z letiště, že letadlo zdárně odstartovalo ve 22.57 a jeden z mnoha těch valících se balvanů nám spadl ze srdce,“ usmívá se Schmidtmajer.

Tužka a notes

Žádný tak velký koncert se dosud v Československu nekonal, a tak nechtěli pořadatelé nechat nic náhodě, ani co se týče bezpečnosti. „Řekl bych, že v řadě ohledů to bylo ostřejší, než je to u velkých koncertů v současnosti. Kontroly byly několikastupňové,“ uvádí Schmidtmajer. Brány stadionu se otevřely už v šestnáct hodin, návštěvníci však do areálu nemohli pronést nic, co by mohlo být nebezpečné, tedy zbraně, deštníky či láhve. Nesmělo se ani natáčet.

Nákres koncertu Rolling Stones na strahovském stadionu Foto: archiv Lubomíra Schmidtmajera

Pak už vše odstartovalo, nejdříve předkapely a po půl desáté vyběhli na obří pódium připomínající ropnou rafinerii samotní Rolling Stones. Proto mluvil Schmidtmajer o největším zážitku v Mnichově, pražský koncert vlastně ani neviděl. V zákulisí kontroloval, jestli vše běží podle plánu. „V době neexistence notebooků a sítí jsem tam stál s velkým notesem, ve kterém jsem si tužkou, aby se mi propiska v dešti nerozpíjela, odškrtával ve scénáři, co již proběhlo a co je potřeba ještě z naší strany zkontrolovat. Mimo jiné jsem si dělal čárky o počtu chrabrých a obětavých zásahů lékařské služby, zachraňující zvláště přehřáté diváky z prvních řad, kterým nepomohla ani sprcha z připravených hadic. Detaily dění na scéně si řešila produkce Rolling Stones,“ uzavírá Schmidtmajer vyprávění o koncertu, který vstoupil do dějin. Mick Jagger se svými kolegy se do Prahy ještě několikrát vrátili, naposledy předloni, ale na první zdejší vystoupení i sami s oblibou vzpomínají.