Romantiku nesnáším a po kalbě se cítím jako v důchodu, říká písničkář Láska

Před dvěma lety ještě hrál v punkových kapelách Geoff Tyson Band či Zakázaný ovoce, teď vydává své první písničkářské album. Řeč je o Václavu Vaňurovi alias Láskovi. A jak jeho pseudonym vznikl? Druhá část jména Václav je lav, tedy anglicky láska.

Václav Vaňura vystupuje pod pseudonymem Láska. Foto: Petr Mol

Hned na začátek, musím se zeptat, jak se z punkera stane romantický písničkář?
Vyplynulo to ze situace. (smích) Když se nám rozpadla kapela, dlouho jsem přemýšlel, co budu dělat. V tu chvíli mě zrovna bavil Pokáč, byli jsme i trošku v kontaktu, tak jsem si říkal, že taky zkusím sólo dráhu písničkáře. Definitivně jsem se rozhoupal až po pár měsících, kdy jsem dorazil na bytové turné kapely Imodium. Jezdili po zahrádkách a barácích fanoušků, kde hráli pár písniček akusticky, a já zjistil, že to je přesně to, co chci dělat. Jestli jsem romantický, to nevím, já romantiku moc nesnáším, ani ta přezdívka s tím nesouvisí.

Jako písničkář jste na scéně zhruba dva roky, bylo těžké se prosadit?
Jo, letos je to moje druhá koncertní sezóna. Asi nejvíc mi pomohl Honza Pokorný, tedy Pokáč, který je podle mě velký profík, a baví mě jeho přístup a styl. Vzal mě na turné, aniž by vlastně věděl, jak hraju, protože v tu dobu jsem neměl odehraný ani jeden koncert, takže to bylo vtipný. Ještě na první zastávce jsem se ho ptal, jaký používá kapodastr, jaký struny, protože jsem si na tu akustiku pořád zvykal. A on mě i přesto vzal, odehráli jsme asi dvacet koncertů, a tam jsem se toho hrozně moc naučil.

Pro jakou cílovku hrajete? 
Nad tím jsem asi nikdy nepřemýšlel. Hraju tak, jak mě to baví a neplánuju, necílím na nikoho tím způsobem, že tahle bude pro děti, tahle pro čtyřicet plus. Dělám, jak mě to napadne.

Jak dlouho jste pracoval na prvním albu, které teď vyšlo? 
Bude to plus mínus dva roky od prvního singlu, který je tam taky, takže jsme na tom s producentem Thomem z kapel Imodium a Walkmanz strávili dva roky života. A díky bohu za něj.

Proč zrovna ten originální název Deska, je za tím něco? 
Byl to momentální nápad, a ten název je LÁSKAdeska, což tak nějak vyplynulo z dalších našich názvů, jako že mám třeba LÁSKAweb, LÁSKAigram nebo LÁSKAtriko.

V písničce Hipster v přechodu zpíváte „měl jsem bejt dávno dospělej, ale zatím to ňák nevyšlo“. Necítíte se dospěle?
Třeba když se ráno probudím po kalbě, tak se cítím jak v důchodu. (smích) Ale někdy se chovám, jako kdybych ještě dospělej nebyl, no. Tahle písnička je však zajímavá tím, že kus mi napsal Pokáč, kus Kuba Ryba a kus jsem dopsal já. I ten název je vlastně Pokáčův nápad, když jsme jeli na první turné, tak říkal: „Láska zaujme svou imagí hipstera v přechodu“.

Když jsem poprvé slyšela písničku Sport, tak chvíli trvalo, než mi došlo, že je to část skladby Když nemůžeš, tak přidej od Mirai. Nezlobili se?
Já jsem jim kvůli tomu volal, posílal jsem jim to a oni říkali, že úplně v pohodě. Hlavně, když to vezmete úplně analyticky, tak ta melodie je jiná, trochu to svádí tím úvodním „když nemůžeš tak“ a zpívá se to podobně, ale jinak je to trochu pozměněný, aby to nebyla úplná kopírka. Ale vycházel jsem z toho a na konci mají kluci i poděkování.  

Na desce je i pár známých jmen jako právě Pokáč nebo Mirka Miškechová, jak se vám s nimi pracovalo? 
Pokáč je tam textově a Mirka hudebně. S ní byla spolupráce trochu složitější. Jezdili jsme mezi Bratislavou, Brnem a Prahou, protože jsme natáčeli jinde klip a jinde zase audio. Ale Mirka je skvělá profesionálka, a na to jak je mladá, tak má slušně našlápnuto. Mám tam taky Vaška Bláhu z Divokýho Billa, se kterým jsme úplně náhodou zjistili, že jsme během korony asi osm kiláků od sebe na chalupách, a on měl s sebou nahrávací studio, protože dělal demo pro Divokýho Billa. Tak jsem mu jen tak napsal, že potřebuju do písničky čtyři řádky. Asi za týden přišla nahrávka, že jsem to mohl už jen poslat producentovi, který ji nasadil a skladba byla na světě.

Na desce jsou akustické songy i písně s kapelou. Neplánujete vystupovat s víc muzikanty? 
Já v tomhle směru úplně neplánuju, abych se přiznal, teď mě to baví takhle. Nehraju sám, mám ještě kamarádku na cajón Moniku Ottovou z kapely K2, jezdíme ve dvou. Ona výborně zpívá, takže se krásně doplňujeme. Rok dva chci jezdit v téhle sestavě, jestli z toho pak vznikne nějaká kapela nevím, ale nebudu se tomu bránit.  

Na konci července budete hostovat na mini turné O5 a Radeček po střechách budov. Už jste někdy hrál na tak netradičním místě? 
Ty jo, no hrál jsem na hodně zvláštních místech. Asi i tam, kde by se hrát nemělo, jako byl busking před policejní stanicí. Když jsme natáčeli klip v době korony, tak jsme samozřejmě chodili po centru bez roušky, rebelové křižovatek. Ale na střeše jsem asi ještě nehrál a dost se na to těším.